Zákon v takovém případě mluví celkem jasně, navíc v novém občanském zákoníku už konečně zvíře přestává být věcí, což je vítaný pokrok. Ještě, než se v případě nálezu ztraceného psa pustíte do vyhledávání správného postupu, je na místě lidský přístup.

Nejdříve se pořádně rozhlédněte, zda skutečně není majitel opodál. Někteří psi pouštění na volno se občas vzdálí od svého pána i dál, než jste zvyklí od toho svého. Když však není v okolí nikdo, záleží na chování zvířete.

Sociální sítě jsou nejrychlejší

Pokud je přátelské, nebojí se, můžete se k němu přiblížit, a navíc má na sobě obojek, máte možná vyhráno. Na obojku bývá mnohdy kontakt na majitele, ať už na spodní straně, nebo na speciální známce. V takovém případě stačí vzít do ruky telefon.

Pokud ale kontakt na obojku nemá, nechce se přiblížit nebo blízký kontakt s cizím psem nechcete z oprávněných důvodů riskovat, je podle zákona na řadě telefonát na linku 156. V reálném světě lidé zatoulaného psa hned na obecní policii nehlásí, nechtějí to například řešit a věří, že někdo jiný bude mít na zdlouhavý proces víc času.

Nejčastěji proto – pokud se k nim zvíře vyloženě nepřidá a nechce se od nich vzdálit – psa vyfotí a fotku umístí na sociální sítě, zejména do místních facebookových skupin. Vzhledem k tomu, že se v době internetu majitel psa zpravidla chová obdobně a informaci o pohřešování také vloží na sociální sítě, je šťastné shledání často otázkou několika hodin.

Musí se postarat obec

A teď trochu ze zákonného postupu. O nalezené zvíře se podle občanského zákoníku musí řádně postarat obec, na jejímž území se našlo. Některé z nich mají vlastní odchytovou službu a útulky, jiné smlouvy s některým z útulků v okolí. Nález by se měl hlásit buď na zmíněnou linku městské policie 156, nebo přímo na obec – o odchyt se postarají. Pokud se nesetkáte se vstřícným přístupem, nebo se nikam nedovoláte, zkuste státní policii – zatoulané zvíře je přeci jen překážkou v provozu.

Počítejte raději s tím, že na houkačku nikdo nepojede, takže je možné, že si počkáte i několik desítek minut. Odchytová služba zkontroluje, zda je zvíře očipované a registrované v celorepublikové nebo mezinárodní databázi (například Národní registr majitelů zvířat) a vyzve majitele k vyzvednutí si zvířete. Než se tak stane, nebo pokud zvíře čip nemá, je umístěno do útulku. Obec zároveň musí nález vhodným způsobem ohlásit – pomocí úřední desky, místním rozhlasem, na webu obce nebo třeba na Facebooku.

Můžete se postarat sami

Nový občanský zákoník ale myslí i na to, že si nálezce bude zvíře chtít dočasně ponechat u sebe. Je to samozřejmě lepší, než aby zvíře skončilo v útulku a ani obce se tomu příliš nebrání, protože to pro ně znamená menší náklady na „údržbu“. Můžete navíc aktivně hledat jeho majitele – třeba na Psím detektivu, na Facebooku nebo pomocí starých dobrých letáčků.

Protože se počítá s tím, že má majitel psa zájem na jeho návratu, není možné si nalezené zvíře přivlastnit. V takovém případě by šlo o porušení zákona. Zákon ale současně stanovuje dvouměsíční lhůtu, po jejímž uplynutí se nálezce stává vlastníkem zvířete. Pokud nálezce o vlastnictví nemá zájem, je zvíře umístěno v útulku a běžet delší, čtyřměsíční lhůta.

Po jejím uplynutí je útulek oprávněný psa (ale i kočku, papouška či jiné ztracené domácí zvíře) nabídnout k adopci. Ve smlouvě se však většinou jistí bodem upozorňujícím na to, že se majitel zvířete může i po této lhůtě ozvat. Dohledat zvíře, který urazilo delší trasu, bývá totiž občas poměrně náročné – zejména, pokud se obce rozhodnou zprávu o nálezu zveřejnit jen na úřední desce.

Nový páníček by tak měl být na toto riziko připravený. Ostatně kdo by chtěl doma za každou cenu držet pejska, u kterého zná majitele a předpokládá, že ho se zvířetem pojí vzájemné citové pouto.