Přirozeným prostředím domestikovaných zvířat, ať už je řeč například o psech, kočkách či králících, jsou dnes lidská obydlí. Vedle nich ale chováme řadu tvorů, kteří se snaží přežívat i v divočině. Možná nejsou tak početní, jako výše jmenovaní, i tak je trh s těmito zvířaty masivní a zájem o ně nejspíše dále poroste. Specifickou kategorií jsou mazlíčci exotičtí. Jejich definice je vágní, zjednodušeně sem ale lze zahrnout jak tvory cizího původu, tak zvířata domácí, ale nedomestikovaná.

Zájem o exotické mazlíčky se táhne až do starověku, ve 20. století ale poptávka po nich zažila doslova raketový vzestup. Nejprve to byly státy Evropy a severní Ameriky, v poslední době se k nim přidávají i bohatnoucí asijské země. S částí exotických zvířat se obchoduje legálně, nelegální trh ale zůstává trvalým problémem.

Odchovy v zajetí

Podstatná část exotických mazlíčků pochází z odchovu v zajetí. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila oproti minulosti. Podpora legálního trhu s mláďaty ze zajetí, spolu s přísnými zákony proti vývozu zvířat odchycených v divočině, vedla u některých druhů de facto k záchraně.

Například některé druhy papoušků či želv byly až do 70. let masivně odchytávány v divočině, úspěšné odchovy ale tyto praktiky snížily na minimum. Ne vždy se ovšem dostavil pozitivní efekt. Třeba africké papoušky žako dnes v Evropě koupíte v podstatě výhradně z odchovů v zajetí.

Jejich masivní odchyt v divoké přírodě ale pokračuje, neboť o ně v posledních letech výrazně vzrostl zájem v Asii a na Blízkém východě a pytlákům se stále vyplatí zásobovat tamější trhy. Žakovi tak globálně vyhynutí nehrozí, v přírodě je ale jeho populace v hluboké krizi.

Uhynou cestou

Nejohroženější jsou druhy s vysokou cenou a potom ty, které se špatně množí v zajetí. Pytlákům se tak stále vyplatí chytat například některé vzácné stromové žáby v Amazonii či chameleony na Madagaskaru (jejich populace je mimochodem právě pytláctvím naprosto zdecimovaná).

Nejhorší na tom je, že podstatné procento chycených zvířat ani nedoputuje k chovatelům – kde by zvířata měla alespoň nějakou šanci na život a rozmnožování – ale zahyne při lovu a pašování.

Vynalézavost pytláků se znovu a znovu vyrovnává tlaku ochrany přírody. Fenoménem současnosti je padělání dokumentů původu – některé studie naznačují, že se takto masivně „pere“ (ve smyslu obdoby praní špinavých peněz) překvapivě velké množství druhů.

Vše navíc urychlil a zintenzivnil rozvoj internetu a sociálních sítí. Příkladem je například módní vlna vzešlá z virálních videí outloňů, které se v roce 2015 mohutně sdílely. Dnes se považuje za prokázané, že náhlý zájem o tyto roztomilé primáty s velkýma očima, měl přímý vliv na nájezdy pytláků na jejich divoké populace v Indonésii. Přitom vůbec nejde o vhodného domácího mazlíčka, zvíře navíc velmi špatně snáší stres ze zajetí a mnoho jich na trzích uhyne.

Nemo efekt

Aby ale nebylo vše negativní, zmiňme například nenaplněné obavy z tzv. Nemo efektu. Šlo o strach některých odborníků, aby obrovská obliba dětských filmů Hledá se Nemo nevedla k decimaci divokých populací klaunů očkatých a hlavně bodloků pestrých (Dory). Hlavně bodloky se skoro vůbec nedaří množit v zajetí, a tak je trh s těmito pestrými rybkami zásobován velmi regulovaným odchytem.

Zvýšená poptávka na trhu by mohla způsobit rozvoj nelegálního obchodu – naštěstí k tomu ale nedošlo. Svého času se dokonce jako jistý druh hoaxu šířila zpráva, že „Hledá se Nemo skoro vyhubil klauny“. Přehledová studie ale po letech ukázala, že se zvýšil zájem o tyto druhy v internetových vyhledávačích, nikoliv však na trzích. Naopak se tak ukázalo, že správně cílené filmy se zvířecími hrdiny můžou podporovat zájem o problematiku ochrany přírody.

Invazivní druhy

Je ještě potřeba zmínit otázku vlivu exotických mazlíčků na přírodu z úplně opačného úhlu pohledu – totiž zásahy do přírody lokální. Z nepůvodního druhu chovaného v zajetí se při vypuštění či útěku může stát druh invazivní. Klasickým příkladem jsou želvy nádherné v Evropě, které začínají být v některých lokalitách skutečně těžkou konkurencí pro domácí faunu.

A nejde jenom o zvířata jako taková, ale i o to, co mohou přenášet. V 70. letech v USA epidemie tzv. newcastelské nemoci pobila na 12 milionů divokých ptáků – aby se nakonec ukázalo, že virus se do severní Ameriky dostal kvůli pašování papoušků z Amazonie.

Osobní odpovědnost

Ano, řeč byla pouze o pytláctví za účelem prodeje mazlíčků. Ještě horší důsledky pro divokou přírodu ale mají trhy, které zvířata nepotřebují živá – řeč je o notoricky známém honu na slonovinu, nosorožčí rohy či trofeje z velkých šelem. Některá asijská tržiště svou poptávkou představují pro divokou přírodu skutečnou apokalypsu. V tomto ohledu ještě ochranitelské organizace i státy čeká velmi dlouhá cesta.

Přesto má smysl na domácím trhu dodržovat platná pravidla. Mezinárodní úmluvy CITES, stejně jako jejich evropské aplikace, prokazatelně vedly ke zlepšení stavu některých druhů oblíbených mezi evropskými chovateli.

Jistá míra osobní zodpovědnosti tak zůstává na každém, kdo se chce chovu exotických mazlíčků věnovat. Každý zodpovědný chovatel by měl mít představu o původu svého zvířete a dodržovat platná nařízení, pokud zrovna jeho mazlíček patří mezi registrované druhy. Nejde o úlitbu byrokracii, ale o ochranu tvorů, jejichž chov tolika lidem přináší radost.