Nelze vyloučit, že se při britském královském dvoře nepohybovali nějací corgiové již v dávnější minulosti. Moderní historie vztahu tohoto plemene ke královské rodině se ale začala psát v roce 1933. Tehdy se budoucí král Jiří VI. (do korunovace v roce 1936 vystupující pod jménem vévoda Albert) rozhodl pořídit pro své dcery Alžbětu a Margaret právě štěně Welsh Corgi Pembroke. Urozená děvčata se totiž do tohoto plemene prý doslova zamilovala při návštěvě markýze z Bathu, jehož děti tohoto psa vlastnily.

Welsh Corgi Pembroke | zdroj: Pixabay

Vévoda Albert tedy pozval do svého domu chovatelku Thelmu Grayovou ze známého psince Rozavel Kennels, aby nabídla jeho dcerám některá štěňata corgiho. Thelma Grayová byla tehdy ještě mladá dáma, která si ale již získala určité renomé jako chovatelka a propagátorka tohoto plemene. Navíc měla zkušenosti s královskou rodinou – jako mladé dívce jí na ulici zabil psa královský kočár.

Thelma tehdy rozčileně napsala do paláce a požadovala náhradu, čehož se jí dostalo. Paradoxně se při této nemilé příležitosti navázala korespondence, která pokračovala i v dalších letech. V pozdějších letech při Buckinghamském paláci vznikl, díky zájmu královny Alžběty II., ale i Alžbětě, královně matce, celý chovný program corgiů pod vedením a radou právě Thelmy Grayové.

Trochu delší ocásek

Zpátky ale do roku 1933. Thelma Grayová nabídla malé Alžbětě a Margaret na výběr ze tří štěňat, děvčata nakonec zvolili psíka, který byl později znám pod jménem Dookie (ačkoliv se narodil jako Rozavel Golden Eagle). Malá Alžběta prý tehdy takto rozhodla, protože Dookie měl o trochu delší ocásek, a tak prý dítěti přišlo, že půjde snáz poznat, kdy je spokojený a veselý.

Jméno Dookie vzniklo jako humorná, cílená přesmyčka. Thelma Grayová totiž prý žertovala, že pejsek poznal, jaká rodina si ho vybrala, a okamžitě zpychl. Pes u ní ještě několik měsíců pobýval, než se rodina usadila v novém sídle ve Windsoru, během té doby mu ale už nikdo neřekl jinak než the Duke – Vévoda. Z toho se brzy stalo v dětských ústech Dukie a nakonec Dookie. Rodině jméno přišlo tak výstižné, že nakonec psíkovi zůstalo namísto šroubovaného Rozavel Golden Eagle.

Palác plný štěňat

Zapsané vzpomínky pamětníků se shodují, že Dookie byl u královské rodiny všeobecně milován. Měl prý mírnou a přátelskou povahu a jak později vzpomínala sama Alžběta, "byla to největší osobnost mezi našimi psy. Rozený sentimentalista, velmi procítěný". Malá Alžběta ho dokonce krmila přímo z ruky, i když prý měl pejsek zlozvyk chňapat po podpatcích návštěv.

Dookie byl tak oblíbený u samotného krále Jiřího, že o tři roky později zakoupil od Thelmy Grayové dalšího corgiho, fenku Rozavel Tafferteffy. Měla být Dookiemu společnicí, ten o ni ale nejevil zájem. Rozavel měla nakonec štěňata s jiným psem a její potomci žili s královnou matkou.

Král prý vyslovil přání mít palác plný štěňat, to se ale splnilo až s Alžbětou II. Ta dostala k 18. narozeninám fenku Susan, která se stala základem chovu. Královna pak vlastnila corgi nepřetržitě až do roku 2018. Tehdy zemřel poslední corgi z přímé chovatelské linie, ve které už si královna nepřála pokračovat, aby po její smrti nemusel o její psy někdo pečovat.

Sám Dookie zemřel již v roce 1939 – nestal se sice zakladatelem královské psí dynastie, prvenství mu ale vzít nemůžeme. Při příležitosti jeho smrti napsal pro Alžbětu básník Sir John Betjeman báseň, kterou si dovolíme nabídnout bez překladu:

Dear old Dookie! Now he's resting
In his kennel in the sky.
Times like these are rather testing:
Dead dogs make one want to cry.

Lively Corgi, I recall him
Nipping at my ankle bone
On that very special morning
As I knelt before the throne. 

How he made the Palace brighter
With his funny little ways.
Once he ate a Bishop's mitre;
Oh my word, what happy days. 

Now, alas, his bark is muzzled.
All around is drear and glum.
Unope'd stands the food once guzzled:
Tins of Pal and cans of Chum. 

Royal servant, faithful fellow,
Will we see his like again?
Though the days are turning mellow
We could still be in for rain.