Dogtrekking je  orientační pochod, který zpravidla začíná na trasách o délce 80 kilometrů, kdy mají účastníci na zdolání trasy zhruba dvoudenní limit. 

Pořádají se však také kratší závody, takzvané dog-maratony, které měří kolem 40 kilometrů a pak dvacetikilometrové pochody. Ty se nazývají "štěněcí" či "kočárkové". 

To co však závody různých délek spojuje je, že chodec a pes jsou propojeni - ať už amortizérem, nebo vodítkem. Není možné, aby psi šli "na volno". Pes svého pána též mírně táhne, pro což je lepší pořídit si právě postroj, s vodítkem se cesta stává náročnější. 

Účastníci se orientují podle mapy a někdy plní i různé úkoly. Tempo, jakým závod absolvují, se liší. Zatímco ti nejtrénovanější celý, nebo valnou část většinu klušou, jiní volí svižné, nebo taky pohodové tempo. A dogtrekking berou jako možnost, jak si pobyt v přírodě se psím parťákem či parťačkou okořenit špetkou dobrodružství.

U vícedenních závodů účastníci přespávají v přírodě - pod širákem či v různých přístřešcích po cestě. Někdy to vypadá tak, že jak pes, tak jeho majitel padnou a tvrdě usnou v místě, kde je to alespoň trochu přijatelné. 

Spartánské podmínky však vyžadují i dobrou přípravu na tuto vydatnou "procházku". Zkušení a zodpovědní organizátoři dogtrekkingových akcí trvají na povinné výbavě, která v kritických případech může zachránit zdraví.

Složení výbavy se mírně liší podle typu závodu, ovšem vždy je třeba mít potravu, lahve s vodou a misku pro psa, mapu oblasti, kudy je závod veden, lékárničku s obvazem hotovým, elastickým obinadlem, náplastmi s polštářkem, izotermickou fólii a botičky pro psa, které ho ochrání v úsecích, kde by si mohl nepěkně poranit tlapky. Správná obuv je však velice důležitá i pro člověka - kvalitní, zpravidla trochu větší, než je číslo, které nosí u běžných bot. Při dlouhých pochodech totiž nohy natečou a v těsné obuvi si chodec "užije" dost trápení. 

Také je třeba čelovka a vybavení pro spaní v přírodě - bez toho se obejdou akorát účastníci krátkých závodů. A pokud se na podobnou akci chystáte, určitě doma nezapomeňte očkovací průkaz psího kamaráda. 

Pes, který to snese 

Ještě předtím je však důležité rozumně posoudit, jako štreku oba snesete. Bývá pravidlem, že na dogtrekkingové akce se lidé i zvířata průběžně trénují a "zocelují" právě na dlouhých procházkách, posléze na dvacetikilometrových trasách a dog-maratonech. Pes by si měl na zvládání velkých vzdáleností zvyknout a také si takzvaně "ochodit tlapky" - zpevnit polštářky. 

Pán, pes a příroda - dogtrekking přináší kouzelné chvíle | zdroj: Pixabay

Je nutné, aby byl pes uvyklý chůzi na vodítku nebo v postroji a polušnosti. V případě, že závodník svého psa na trase pustí, a bude přistižen, čeká oba diskvalifikace. 

Zároveň se však nedá říci, že by byl dogtrekking vhodný jen pro některá plemena. Ačkoliv jsou na nich nejčastěji vidět psi střední a větší velikosti, patří mezi houževnaté a pravidelně se účastníci hafany i ti, které by mnozí dle prvního pohledu definovali jako "gaučáky". Každý pes je prostě originál. 

Závodů se mohou zúčastnit jen psi starší jednoho roku, u lidských nadšenců mladších 18 let, organizátoři požadují písemný souhlas zákonného zástupce. 

Pokud máte potřebnou přípravu, odvahu a chuť, vězte, že vás čeká intenzivní zážitek, po kterém budete chtít nejspíše více.. Další závod, další terén, další zážitky. Ostatně už to, že se doktrekking koná prakticky po celý rok, něco vypovídá o nadšení jeho příznivců. 

Jakkoliv zní mnohakilometrové šlapání a běhání v bahně a sněhu šíleně, lidé ho dobrovolně podstupují nejen kvůli pozoruhodným prožitkům a novým kamarádům, ale i posílení vztahu se psem. Což je k nezaplacení. Byť po takovém "tréninku" možná budete sotva plést nohama. Oba dva. 

Mimochodem, někteří závodníci se na trasy vydávají i s více psy. Což už je však plán a výzva jen pro ty nejzkušenější...