Averze ke kočkám napříč historií má kořeny mimo jiné v pověrách – hlavně o tom, že černé kočky přinášejí smůlu. Samozřejmě to není pravda, ale vysvětlujte to smutným černým micinám, které si i nyní, ve 21. století, chce z útulku vzít domů jen zlomek zájemců o adopci.

Častým důvodem k nenávisti koček bývá špatná zkušenosti, často pocházející z dětství. Pravděpodobně si ji ani nepamatujete – kočka se po vás jako dítěti mohla třeba ohnat, kousnout vás nebo třeba jen zasyčením polekat.

Podobně pochopitelná je averze vůči kočkám, která má základy třeba v tom, že se v okolí vašeho domu pohybuje větší množství divokých koček. Ty se chodí venčit k vám na zahradu, případně prohánějí vaše slepice. Takoví lidé sice tvrdí, že kočky nesnáší, ale jsou částečně "přeučitelní", protože racionálně chápou, že všechny kočky nejsou stejné a rozhoduje přístup chovatele.

Zlé mrchy?

Hodně lidí větu, že nemá rádo kočky, doplní slovy o tom, že jsou to "zlé mrchy". Tak samozřejmě, kočky nikdy nebudou tak přátelské a mazlivé jako psi. Přesto je názor, že nemilují své páníčky, zcestný a vědecky opakovaně vyvrácený.

Překvapivě velká část lidí ale svůj důvod, proč kočky nemá v lásce – nebo k nim dokonce cítí odpor – nedokáže kloudně vysvětlit. A to přitom často dokonce tvrdí, že je nenávidí, což jsou směrem k těmto chlupatým šelmám už docela silná slova. Ale ano, skutečně tomu tak může být! Stejně jako někdo bez rozumného vysvětlení nemá rád můry nebo pavouky, jiný může mít podobnou nevysvětlitelnou averzi ke kočkám.

Existuje dokonce i felinofobie, tedy fobie z koček. Takovým lidem stačí i pouhý pohled na kočku, aby u nich vznikla panická reakce. Takže pokud víte, že se někdo koček skutečně bojí, videa s roztomilými koťátky mu raději neposílejte…