Australští vědci pod vedením odborníků z univerzity v Adelaide sestavili ve spolupráci s řadou veterinářů a odborníků na zvířecí chování online dotazník zaměřený na výzkum spojitosti her a životního blaha u koček. Výstup měl měřit hodnoty jako byla kvalita kočičího života, kvalita vzájemného vztahu člověka a jeho zvířete, přetrvávání problematického chování či změn v chování a projevech mazlíčka. Dotazník vyplnilo celkem 591 chovatelů koček z 55 zemí s vcelku jednoznačným výsledkem: větší míra hravosti koček je spojená s celkově lepší kvalitou života.

Dotazník byl pojatý poměrně komplexně, při jeho odborném statistickém vyhodnocení tak bylo možné sledovat i jemnější nuance této problematiky. Data se vcelku shodovala na tom, že čím delší byl čas věnovaný společným hrám a čím pestřejší tyto hry byly, tím spokojenější se kočky chovatelům jevily. Důležitá při tom byla iniciativa člověka – pokud chovatel sám přicházel s hravými podněty, reagovaly kočky mnohem pozitivněji, než když o hraní musely svého člověka „prosit“.

Málo her, víc stresu

Zajímavé bylo srovnání koček žijících v interiérech a těch s volným přístupem ven. U mazlíčků čistě „domácích“ hodnotili chovatelé míru vzájemného přátelství a hloubky vztahu postaveného na hrách pozitivněji. Snad proto, že u koček venkovních byl větší prostor ke vztahu rozvolněnému, který takříkajíc tolik nenutil chovatele se snažit být s kočkou co nejvíc kamarád.

Cenné pak byly i poznatky od lidí, kteří otevřeně v dotazníku otevřeně přiznali, že na svého mazlíčka nemají tolik času. Tam, kde společné hry absentovaly nebo byly omezené na minimum, se mnohem častěji objevovaly u koček projevy stresu, frustrace a nespokojenosti. Potvrdilo se tím, že hraní si je pro udržení pocitu životní spokojenosti klíčové.

Že jsou hry pro kočičí mazlíčky důležité, vědí odborníci na kočičí chování už dlouho. Existují i starší studie, které různé psychické či behaviorální problémy spojují s nedostatkem podnětů a zanedbání potřeby společného času kočky a jejího člověka. Nový výzkum je ale cenný tím, že zkoumá přímo poznatky poměrně velké skupiny chovatelů.

Potenciál k další výzkumům

Problém je jen v tom, že dotazníková forma má jisté limity, které přiznávají sami autoři výzkumu. Výsledky mohou být ovlivněné tím, že lidé vnímají dotazník jako jistou formu sebehodnocení. Proto je důležité, že se průzkumu účastnili i ti, kterým se nedařilo ideál dostatku společného času naplňovat. Zároveň je ale pravda, že na takové formě výzkumu budou participovat spíše ti chovatelé, kteří už se svým kočkám spíše častěji věnují nadstandardně a zabývají se péči o ně více do hloubky. Výsledky se proto nedají použít pro celkové statistické zhodnocení: nevíme zkrátka, jaký je v tomto ohledu stav kočičí populace a zda reakce jsou takto pozitivní i u koček, které žijí s „chladnějšími“ lidmi.

Na druhou stranu jde ale přeci jen o nějaká konkrétní data, která potvrzují dávno tušené: bez her a hraní je život prázdnější. Hlavně proto, že hry přivádí lidi a jejich zvířata blíže k sobě. Autoři výzkumu pak navrhují, aby se od jejich práce odrazily další studie. Ty by se totiž mohly zaměřit na konkrétnější otázky: jaké hry kočkám nejvíce vyhovují, jaká míra společného času je ideální – a existuje vůbec univerzální míra pro všechny kočky? Skrze pozitivní vliv her by totiž mohla vzniknout celá řada chovatelských postupů zaměřených vyloženě na zlepšování životní pohody koček. Což je něco, co by tito mazlíčci jistě ocenili.