Oviječi skvrnití jsou fajnšmekři. Dopřávají si malé obratlovce, ale i ovoce a plody kávovníku. Kávová zrna pak vycházejí z jejich trávicího ústrojí neporušená, zato však obohacená o specifický "šmak".

Zásluhu na tom má enzym zvaný protaéza. Z vysbíraných zrn se pak v Indonésii vyrábí nejdražší káva světa - takzvaná Kopi Luwak. A jedná se o produkt, kteří někteří milují, zato jiné nechává chladným.

Mnozí baristé vidí v haló kolem kávy jen propracovaný marketingový tah. Příznivci naopak tvrdí, že káva ze zrn, která prošla procesem kvašení, mají silnější aroma, ale zároveň není tak hořká. Poptávka po "cibetkovém zážitku" je tak stále a v Česku za balíček s padesáti gramy kávy dáte zpravidla necelou tisícovku. 

Je tu však jedna temná stránka produkce, kterou nemohou, nebo by alespoň neměli, přehlížet ani fanoušci cibetkové kávy. Některá zrna totiž mají původ ve velkochovech, kde jsou oviječi drženi v žalostných podmínkách a doslova nacpáváni kávovými boby. 

Je tedy třeba zajímat se o to, odkud luxusní balení, které zrovna (možná) držíte v ruce pochází a zda má prodejce certifikát World Animal Protection. Tato organizace také upozorňuje a  zdokumentovala krutost klecových chovů. 

Samotář, který (občas) nevoní

To, jak moc nekomfortní jsou klecové chovy pro oviječe ostatně vyplývá i z charakteristiky jejich chování. Jedná se o samotářská zvířata, kterým rušné, stísněné prostředí působí velký stres. Navíc žijí převážně v noci a ve velkochovech se nemají kam ukrýt a schovat. 

V některých oblastech jsou oviječi loveni i pro maso. A jejich obrannou před predátory je šíření pachu ze žláz, které mají v blízkosti pohlavního ústrojí. Tato ostře páchnoucí látka - takzvaný cibet - byla mimochodem dříve využívána ve voňavkářském průmyslu!