Flétňáci australští patří mezi nejchytřejší ptáky na Zemi. Zpívají nádherné a nesmírně složité písně. Dokážou si zapamatovat a poznat až 30 různých lidských tváří. Ovšem Australané znají flétňáky především kvůli jejich zálibě v rošťáckých kouscích. Běžnou součástí australského dětství je naučit se každé jaro vyhýbat náletům flétňáků, kteří děti vnímají jako hrozbu.

Ovšem nejnovější kousek flétňáků zamotal hlavu i vědcům, kteří je chtěli studovat. Ve studii zveřejněné minulý měsíc v časopise Australian Field Ornithology vědci přiznali, že se jim nakonec nepodařilo provést zamýšlený výzkum. Místo toho zjistili, jak moc jsou flétňáci chytří - a že jsou schopní mimořádně nezvyklého chování, kdy jeden pták pomáhá druhému bez zjevného, zištného důvodu.

V roce 2019 se Dominique Potvinová, ekoložka z australské University of the Sunshine Coast, rozhodla studovat sociální chování flétňáků. Společně se svým týmem zhruba šest měsíců vytvářela a zdokonalovala postroj, který by mohl nést miniaturní sledovací zařízení. Věnovali maximum péče tomu, aby postroj flétňáky nijak neomezoval, a věřili, že je prakticky nemožné, aby si ho ptáci sundali.

Do půl hodiny dole

Poté Potvinová s týmem upevnila sledovací zařízení na flétňáky a ptáci odletěli bez sebemenších známek toho, že by jim zařízení jakkoli vadilo. V tu chvíli se ale původní záměry týmu začaly hroutit. „První sledovací zařízení bylo dole půl hodiny poté, co jsme ho nasadili,“ uvedla.

V pozoruhodném projevu spolupráce zůstal flétňák, který na sobě měl sledovací zařízení, v klidu, zatímco druhý flétňák se pustil do popruhu zobákem. Během 20 minut našel jediné slabé místo - sotva milimetr velké zapínání - a uštípl ho zobákem.

Potvinová a její tým později viděli, jak jiní flétňáci odstraňují postroje z dalších dvou ptáků. Vědcům příprava pěti postrojů se sledovacím zařízením trvala šest měsíců. Flétňáci se jich zbavili během tří dnů.

„Nejdřív nám to lámalo srdce,“ řekla Potvinová, „ale neuvědomovali jsme si, jak je to výjimečné. Vrátili jsme se k literatuře a ptali se sami sebe: ‚Co jsme přehlédli?‘ Ale nic jsme nenašli, protože to, čeho jsme byli svědky, bylo nové chování.“

Překvapivý altruismus

Jediný podobný příklad toho, co Potvinová označila za „altruistické záchranné chování“, kdy ptáci pomáhají jiným ptákům, aniž by z toho měli hmatatelný prospěch, byl zaznamenán u rákosníků seychellských. Ti pomáhají ostatním členům své sociální skupiny uniknout z lepkavých shluků semen, do kterých se zapletli.

Podle Potvinové bylo chování flétňáků „zvláštní kombinací pomoci a zároveň řešení problémů. Projevila se u nich skutečně sociální povaha a kognitivní schopnost řešit hádanky,“ dodala.

„To je zřejmě také důvodem, proč se flétňákům tolik daří v našem měnícím se prostředí, ať už na zemědělských farmách nebo v městských oblastech,“ uvedla Potvinová. „Jsou schopní věci řešit novým způsobem.“

Osobní antipatie 

Flétňák australský je středně velký, černobílý pták, který vzhledem připomíná vránu nebo straku. Obývá téměř 90 procent pevninské Austrálie a je běžným obyvatelem parků a zahrad po celé zemi.

Tito ptáci jsou pozoruhodní tím, že poznají tváře až 30 lidí, což je průměrný počet žijící na jejich teritoriu. „Jen velmi zřídka flétňáci napadají více než jednoho nebo dva lidi,“ řekl Darryl Jones, odborník na tyto ptáky z Griffithovy univerzity. „Pokaždé útočí na tytéž jedince.“ A mají také dlouhou paměť. Jednoho z Jonesových asistentů napadl flétňák 15 let poté, co byl naposledy v jeho teritoriu.

Aneb jak říká Sean Dooley, manažer pro styk s veřejností organizace Birdlife Australia: „Jestli si myslíte, že je to osobní, máte pravdu.“