Norský polární institut (NPI) provádí sčítání zvěře ve Špicberkách rok co rok. Jak to v případě podobných prací chodí, studie nemůže být kompletní - na to je badatelů příliš málo, a zvěř příliš rozprostřená. Sčítání přímo v divočině přesto probíhalo deset po sobě jdoucích týdnů. A výsledná zpráva vzbudila znepokojení.

Výzkumníci objevili torza více než 200 sobů, kteří zjevně nenalezli dostatek potravy. Meziročně to je rekordní nárůst, ačkoli ne bezprecedentní. Zdá se, že naposledy umírali sobi v takové míře v roce 1978.

Uvážíme-li, že sobi jsou jakýsi zástupný druh celého stavu místního ekosystému, lze předpokládat, že na Špicberkách mohly poklesnout stavy více druhů zvířat.

Živí sobi na tom byli špatně. Mláďata i dospělé kusy vykazovaly nízkou váhu a minimum tělesného tuku. Výzkumníci zaznamenali i menší míru březích samic. Uplynulá zima zasáhla Špicberky s nečekanou intenzitou, a právě mláďata a slabší členové stáda umírali nejčastěji.

Sob, přežvýkavec z čeledi jelenovitých | zdroj: Profimedia

Hlad má podle oznámení zástupců NPI společného jmenovatele - klimatickou změnu. Sobi jsou obvykle schopni si potravu ze sněhu vyhrabat pomocí parohů a předních končetin i během zimy. Sníh pro ně není problém. Déšť však ano. 

Zkázonosný led

Právě nadměrné srážky na počátku zimy vytvořily mezi travinami a následnou sněhovou pokrývkou vrstvy ledu. Ty zkomplikovaly sobům přístup k potravě do takové míry, že nastal výrazný úhyn populace. Predikce oteplování v regionu přitom naznačují, že podobná situace by se mohla opakovat i v dalších letech.

Arktida je vůči oteplování mimořádně náchylná. Důkazem jsou lední medvědi. Těm zase mizející led ubírá půdu pod nohama a nutí je cestovat na potravou na další vzdálenost.

Až na výjimečné příklady nemusí být změna prostředí problematická - v součtu a na dostatečně velké časové ose má však významný vliv. Průměrné teploty ve Špicberkách přitom od roku 1900 vzrostly o 3,7 °C.

Život se nicméně na Zemi nevyvinul v neměnných podmínkách. Také u sobů vyšší teploty vedou k proměně chování. Sobi začínají konzumovat mořské řady vyplavené na pobřeží.

Není to však ideální situace. Sobi se nevyvinuli k požírání řas - krom toho, že jsou méně výživné, způsobují jim žaludeční potíže. Část sobů se přes to nejspíše dostane. Ale podstatná část jich uhyne.

Čim rychleji přitom teploty porostou, tím vyšší bude úbytek populace a zranitelnost ekosystému.

Za přirozených podmínek by změna klimatu byla patrně mnohem pomalejší, což by jednotlivým po sobě jdoucím generacím dávalo vyšší šanci se se změnami vypořádat. Zdá se však, že ve 21. století takové štěstí mít nebudou.

Sčítání bylo zveřejněno na webu NPI.