Pochází z Fríska, tedy z oblasti severního Nizozemí. Jeho jméno pochází ze západní frýštiny, kde Wetterhûn značí „vodního psa“. Někdy se ale objevuje i jméno otterhoun, tedy „vydří pes“, ačkoliv toto označení se moc nepoužívá, aby nedocházelo k záměně s britským plemenem otterhound. 

Přesné dějiny wetterhouna jsou, jak už to tak u starých plemen bývá, poměrně nejasné. Udává se, že současný typ se utvářel minimálně 400 let, snad pod vlivem křížení domácích vodních psů (dnes vymřelých) a psů romských kočovníků. Hlavní úkoly wetterhounů a vodních psů Fríska obecně byly přitom dvojí: lovit vydry a tchoře a umět přinášet zastřelené vodní ptactvo – to vše v obtížných podmínkách podmáčené krajiny. 

Paradoxem je, že ačkoliv byl v roce 1942 přijat standard plemene a v roce 1946 byl wetterhoun uznán FCI, tak během druhé světové války takřka vyhynul a ještě v 50. letech se populace plemene pohybovala na hraně kolapsu. Z této doby pochází těsné spojení s jiným tradičním plemen Nizozemska – psem stabyhoun.

Ten si prošel podobným vývojem a kvůli snaze chovatelů o záchranu těchto „holandských pokladů“ bylo proto povoleno volné křížení obou plemen mezi sebou. Od toho se již upustilo, standardy obou dvou jsou ale v tomto ohledu nebývale benevolentní. Je ovšem faktem, že jak wetterhouna, tak stabyhouna se zachránit podařilo a dnes jsou sice nepočetní, ale doma velmi cenění jako staří a tradiční psi. Pravda, puristé by řekli, že wetterhoun byl spíše křížením znovuvzkříšen, než reálně zachráněn, ale to už je otázka pojetí. 

Pes jednoho pána

Wetterhoun je středně velký pes dorůstající cca 55 cm při hmotnosti do 35 kg. Tvarem těla i hlavy odkazují k obvyklému vzhledu loveckých psů, charakteristický vzhled jim ale dává jejich srst. Ta je velmi hustá a skvěle izoluje; s výjimkou hlavy, uší a nohou je výrazně vlnitá. Pes tak někdy vypadá, jako by mu obličej a nohy s hladkou srstí vykukovali z vlnité kombinézy. Bývá jednobarevně černá, hnědá či bílá s černou či hnědou kresbou. 

Psů se dodnes užívá při lovu, při kterém vynikají jako skvělí jako retrívři (tedy v tomto případě skutečně „přinašeči“ ulovené zvěře). Standard plemene na toto konto popisuje povahu psa jako temperamentního a zároveň odměřeného, navíc jej označuje za skvělého hlídače.

Udává se při tom, že wetterhoun netrpí agresivitou, takže je to také výborný rodinný pes. Jeho lovecké geny jej ale vedou k povaze typu „pes jednoho pána“, tedy konkrétního člověka v rodině bere jako svého na prvním místě. To je dáno i tím, že wetterhoun potřebuje důsledný výcvik. Není ale tvrdohlavý, jak se někdy uvádí, spíše má silnou vůli a nechce plnit příkazy, které považuje za zmatečné nejasné. 

Wetterhoun je pes, se kterým se v našich končinách asi jen tak nesetkáte. Čas od času se ale nějaké štěně objeví a není problém pro něj najít kupce. Kdo shání energického, aktivního psa, který potřebuje k životu dostatek aktivity a pohybu a zároveň věrně hlídá rodinu i dům, pro toho wetterhoun představuje zajímavou možnost. Je to totiž pes takříkajíc neokoukaný – poměrně půvabný vzhledem a zároveň celoevropsky málo početný.