Čeleď vrubozobcovitých se latinsky nazývá Cichlidae, souhrnně se i česky několika druhům těchto ryb říká cichlidy. Navíc se můžeme stále častěji setkat s prostým označením Oscar, převzatého z anglického jména Oscar fish. V přírodě tato dravá rybka obývá povodí Amazonky, jedná se o vitálního a aktivního dravce. Jde o poměrně dlouhověkou rybu, která se může dožívat 10 až 15 let. V mladém věku se jedná o menšího tvora, který ale může dorůstat až 35 cm na délku.

Obliba v akvaristice je dána nejen tím, že jde o poměrně nenáročnou ruby, která zvládá široký rozptyl teploty (23–28 °C), pH (6,5–8) i tvrdosti (5–19 dGH) vody. Atraktivní je hlavně jejich zbarvení, díky kterému v mladém věku připomínají korálové rybky. Základní zbarvení mladých jedinců, zhruba do 3–4 cm velikosti, je čokoládově hnědé či světle zelené s tmavými či oranžovými pruhy. Ne nadarmo se této variantě říká anglicky Tiger Oscar. Existují ale i šlechtěné varianty červené, zlaté či albíni, vzácně se objevují i dlouhoploutví modří vrubozobci. Krmí se běžnými směsi pro masožravé ryby, také škrábaným masem, nitěnkami či červy.

Agresivní dravci

Jak jsme ale naznačili, chov těchto ryb má několik „háčků“, které je potřeba vzít důkladně v potaz. První je jejich zmiňovaná dospělá velikost, při které vrubozobci dalece přesahují rozměry nejběžnějších akvarijních rybiček. Minimální nádrž pro jednoho jedince by tak měla mít 200 litrů, pro pár alespoň 400. S pohlavním dospíváním a růstem se pak obvykle pojí také ztráta krásného zbarvení, velké ryby jsou olivově zelené či hnědé se slabou „želvovinovou“ kresbou.

Chovatelskou výzvou je pak povaha a chování těchto ryb. Jsou to velmi čilí dravci, kteří dovedou být překvapivě agresivní. V podstatě se vrubozobci nedají chovat s menšími rybkami, než jsou sami, neboť by si na ostatních obyvatelích akvária brzy pochutnali. Buď se proto chovají jen s jinými vrubozobci či většími rybami typu kančík.

Při příliš malém akváriu ale mohou být nesnášenliví i vůči ostatním zástupcům vlastního druhu. Zajímavé je, že chovatelské zkušenosti postihují poměrně širokou paletu rybích „osobností“. Někdo se potýkal s agresivními, útočnými vrubozobci, jiný měl v akváriu skupinku stejného druhu, složenou ze samých majestátných, klidný a přátelských jedinců.

Nechají se pohladit

Vrubozobec je poměrně inteligentní zvíře, proto nejsou popisy jejich „přátelskosti“, které zaznívají od některých chovatelů, přeháněním. Tato velká ryba se může naučit nechat se krmit z ruky či připlout si pro pohlazení při čištění akvária. Nikdy ale není jisté, že zrovna náš mazlíček nebude patřit mezi ty útočnější. Inteligence se projevuje i v tom, že jsou tito Oskaři notorickými stěhovači akvária. Vrubozobci se baví tím, že neustále něco přemisťují či rozebírají, pohled na ně proto může pobavit. Musíme ale počítat s tím, že aktivní jedinci dokáží tímto způsobem akvárium rychle rozházet a zaneřádit.

Vrubozobec je tak rybou, která v akvaristice stojí na pomezí mezi chovem vhodným pro začátečníky a pokročilé. Na jednu stranu je sám tento druh nenáročný a bez skrytých úskalí chovu. Zároveň je ale potřeba počítat s jeho povahou a velikostí. Kdo si může dovolit velké akvárium věnované jednomu druhu, toho může zlákat chov většího druhu, než jsou notoricky známé akvarijní rybky. Kdo chce ale nádrž menší a druhově pestřejší, ten se vrubozobci spíše vyhne.