Kde přesně má Maltézský psík původ, není jasné. Ačkoliv bývá spojován s Maltou, tak místo s řeckým názvem "Melite" je i dnešní ostrov Mljet v Jadranském moři.

Možné předchůdce dnešních maltézáčků zmiňuje ve 4. století př. n. l. Aristotelés, na přelomu letopočtu i římský filosof Plinius starší, řecký filosof Strabón a o mnoho století později také novověký lékař královny Alžběty I. John Caius. Maltézáček ostatně dlel po dlouhá staletí po boku příslušníků a především příslušnic vysokých kruhů. Měla je prý ráda jak zmíněná Alžběta I., tak i její příbuzná Marie Stuartovna, ale též známá velká milovnice psů královna Viktorie.

Však také maltézáčci disponují pohodovou, společenskou povahu, pro kterou jsou v současnosti oblíbeni i v rodinách.

Maltézáčci by měli být chováni v bytě.  Nejsou nároční na místo, stačí jim menší pelíšek, musí mít však přehled o svých blízkých. K cizím jsou rezervovaní, "svoje" lidi milují. Mají rádi děti, hry a dobře se učí, potřebují však laskavou výchovu. Jakoukoliv hrubost nesou tato citlivá zvířata tuze špatně.

Maltézský pes také není vysloveně "gaučák". Užije si procházky a doprovodí vás i na delší výlet. Sporty nejsou zrovna jeho gusto, ale můžete s ním zkusit agility.

Srst je u nich kapitola sama o sobě. Mají ji výrazně delší než ostatní bišonci, hebkou a lesklou - tedy pokud ji chcete pěkně pěstěnou a jste ochotni její úpravě věnovat nějaký čas. Každodenní česání je samozřejmostí, pravidelné koupání též. V ideálním případě má být srst bílá, může však mít i barvu bledé slonoviny, naoranžovělé skvrny jsou spíš nežádoucí - tedy konkrétně na soutěžích.

Tito psi netrpí na dědičné choroby, občas je však může postihnout progresivní atrofie sítnice, hypoglykémie, syndrom třasu, kolaps průdušnice či portosystémový zkrat - onemocnění jater.

Mimochodem, chybělo málo a maltézští psíci zanikli. V 18. století totiž proběhly pokusy vyšlechtit co nejmenšího psa, který se údajně podobal velikosti veverky. Divoké mixování dalo základ různým dalším plemenům, maltézského psíka to však téměř stálo existenci.

Nakonec však přežili. V roce 1888 došlo k prvnímu uznání plemene. A maltézáčci jsou oblíbenými společníky dodnes.