Vývoj středoevropských ohařů je navzájem provázaný a poněkud zamotaný. Základem byl přitom vliv psí skupiny tzv. španělů. Přímými předkem müsterlandského ohaře byli asi tzv. ptačí psi, což bylo plemeno (či kategorie psů) zaměřená na lov se sokolem, hlavně pernaté zvěře. Z této skupiny, sahající až někam ke sklonku středověku, se vydělilo v 19. století samostatné plemeno německých dlouhosrstých ohařů. Ti se křížením se setry a anglickými pointery stali velmi rychlými a efektivními lovci, kteří byli německé veřejnosti poprvé představeni v roce 1878.

Toto plemeno mělo již v této době psaný standard, který ale obsahoval háček, na jehož základě se nakonec oddělil velký müsterlandský ohař. Německý klub dlouhosrstých ohařů se totiž po několika letech sporů a přetahování v roce 1909 přiklonil k rigidnímu výkladu, který říkal, že tento pes má být vždy hnědý, maximálně s bílými znaky.

V německém kraji Müsterland ale existoval tradiční chov mysliveckých ohařů černobílého zbarvení. Ti byli chápáni jako varianta dlouhosrstého ohaře, podle zmíněného výkladu z roku 1909 již ale neodpovídající standardu. Hrdí müsterlandští chovatelé ale odmítali ustoupit, a tak si v roce 1919 založili vlastní klub a psy si registrovali jako svébytné plemeno. Formálně vzato tedy velký müsterlandský ohař (spolu se samostatným plemenem malý müsterlandský) vznikl v roce 1919, jeho tradice je ale mnohem starší. Dalším odděleným vývojem se pak müsterlandský ohař od svého dlouhosrstého bratrance začal odlišovat i více, než jen barvou srsti.

Díky vazbám na německé země se u nás tento pes objevil už v roce 1920, v roce 1935 vznikl Spolek pro chov německých dlouhosrstých a müsterlandských ohařů. Ten byl po válce změněn na Klub dlouhosrstých ohařů, který ovšem zaštiťuje nadále i ty müsterlandské a existuje dodnes. Také se v Česku nachází řada chovatelských klubů a obecně platí, že pes tu má dlouholetou tradici.

Přísný standard srsti

Tento pes dorůstá výšky 60–65 cm při hmotnosti kolem 30 kg. Má pevnou, svalnatou stavbu těla, rovný hřbet a hlavu s velkýma svěšenýma ušima. Nos je černý a výrazný, celá tlama ale není přehnaně dlouhá. Charakteristický vzhled mu dává dlouhá či středné dlouhá povislá srst. Je velmi hustá, dvouvrstvá a mírně zvlněná. Obvykle vytváří delší praporce na nohou a ocase, také na uších bývá delší.

Protože celý spor o plemeno vznikl kvůli jeho zbarvení, velmi se na něj dbá. Čistokrevný müsterlandský ohař by proto měl být vždy černobílý, přesněji ve variantách černý s bílými plotnami, s černým stříkáním, objevují se i takřka celí bílí psi. Jen hlava by měla být vždy černá.

Tento ohař je velmi aktivní a hravý tvor. Jeho tělo má překvapivě dost síly, a proto vyžaduje dostatek pohybu. Při loveckém výcviku zvládá práci na souši i ve vodě, jako společník zase ocení cvičení ve psích sportech či dlouhé výlety. Na jednu stranu u nich přetrvávají lovecké instinkty, a proto je potřeba hlídat, aby se pes nepustil do pronásledování jiných zvířat či rychle se pohybujících předmětů.

Zároveň je ale oblíbený pro svou přátelskou a společenskou povahu. Vychází velmi dobře s lidmi, nebývá agresivní a má rád i děti. Své rodině a pánovi je dokonale oddaný a největším utrpením je pro něj samota. Náročnější je snad jen v péči o srst, která vyžaduje pravidelné pročesávání.

Müsterlandský ohař je ideálním společníkem pro všechny, kteří buď chtějí se psem pracovat, cvičit jej a sportovat s ním, nebo kdo jen hledá přátelského společníka do aktivní, pohybově zaměřené rodiny. Tento dobrosrdečný lovec totiž nemá problém si získat srdce všech, kdo mají možnost jej blíže poznat.