Až donedávna platilo, že papoušci vaza jsou dva: vaza velký (Coracopsis vaza) a vaza malý (Coracopsis nigra). Před pár lety se ale taxonomie zpřesnila a definovaly se dva další druhy oddělené od vazy malého: vaza seychelský a vaza komorský. V Evropě se setkáváme hlavně s vazou velkým a vazou malým, přičemž oba jsou z drtivé většiny doménou chovů v zoologických zahradách.

Přesto se dají najít zmínky o tom, že existují i soukromé chovy a že se občas nějaké mládě prodá novým zájemcům. Je tedy možné si vazu pořídit, je to ale papoušek pro skutečné odborníky a nadšence. K tomu je dobré dodat, že cenově se podle dostupných údajů pohybují kolem 30 000 korun. 

Vaza velký dosahuje velikosti až půl metru a je největším druhem afrického papouška. Co do velikosti mu konkurují už jen jihoameričtí arové a některé druhy velkých kakaduů. Pro jeho chov je tedy potřeba mít skutečně velkou, specializovanou voliéru, což většinu výskytu těchto papoušků v Evropě dále limituje jen na specializovaná pracoviště.

O něco přijatelnější je chov vazy malého, který dorůstá asi 35 cm při hmotnosti kolem 300 gramů. Odpovídá tedy středně velkým druhům, které se ve voliérách objevují přeci jen častěji. I proto se vaza malý v chovech objevuje sice sporadicky, ale častěji než jeho velký bratranec. 

„Havraní papoušek“

Jinak jsou si oba druhy v lecčem podobné. Živí se plody a semeny, vazové velcí jsou dokonce považováni ve své domovině za polní škůdce. Oba druhy jsou nejzvláštnější asi tím, jak chudé mají zbarvení. Jsou to vlastně takoví „havraní papoušci“ - bývají černohnědí, zobák je rohový či černošedý. Právě tuto zdánlivou „ošklivost“ ale umí řada chovatelů ocenit a považuje si vazů jako výjimek v jinak víceméně pestrobarevném světě papoušků. 

Vaza velký je navíc papoušek dalších kuriozit: samička je u něj výrazně větší než sameček a vytváří skupiny, ve kterých dominantní samice žije s několika samečky současně. Mezi papoušky – a ptáky obecně – jde tedy o vcelku neobvyklé nastavení. 

Jak jsme uvedli, s papoušky vaza se v běžném chovu asi jen tak nepotkáme. Kdo se ale o chov exotického ptactva zajímá hlouběji, určitě na tyto raritní (ne)krasavce narazí. Je vlastně zvláštní, že se doposud nerozšířili více. Geograficky mají k Evropě blíže než Jižní Amerika. Ve své domovině nejsou nijak zvlášť ohrožení a na jejich chov se nevztahují žádné restrikce. 

Vaza malý se dá ve velkých voliérách chovat velmi dobře, nejsou to destruktivní ptáci. Vaza velký se zase vyznačuje značnou inteligencí, v přírodě například užívá klacíků jako nástrojů. Dožívá se navíc padesáti let, takže by mohl konkurovat velkým papouškům chovaným jako celoživotní společníci. Proč tedy vazů není více? Možná je na vině skutečně a pouze estetické hledisko, kdy se svým černým peřím proti barevným arům neměli šanci. Přesto malá chovatelská komunita existuje a kdo ví – právě punc výjimečnosti může do budoucna jejich rozšíření pomoci.