Vždy je potřeba se na začátku zamyslet nad tím, proč se s úzkostmi a stresovými reakcemi u kočky setkáváme. Někdy je nutné si opravdu detailně rozebrat fungování domácnosti, běžný den a čemu je zvíře vystaveno. Může to být reakce na chování jiné kočky, stejně jako iracionální strach z jinak neškodné věci. Ne vždycky se zdroj stresu podaří snadno odhalit, není ale asi potřeba zdůrazňovat, že na jeho odstranění bychom měli pracovat.

Někdy je potřeba značná míra porozumění, jak napoví následující příklad: Projevem nejistoty je například i to, že se kočka vymočí člověku do postele, v podstatě se ujišťuje, kde její teritorium. Pokud člověk zareaguje vztekem a agresivitou, jen v kočce může prohloubit pocit úzkosti. Její teritorium není bezpečné a k člověku po jeho reakci nechová důvěru. Přitom by stačilo si připomenout, že kočka nic nedělá „naschvál“ i její zdánlivě špatné chování má většinou nějakou přirozenou příčinu. Stačí málo a koloběh úzkosti se rozběhne naplno.

Zároveň je ale dobré nad stresovou reakcí přemýšlet tak, jak jsme naznačili na začátku: jde o projev přirozeného chování z divočiny. Kočka je původně tvor, který je zároveň predátorem i kořistí větších šelem, a tomu odpovídá veškeré její přirozené chování. Snaží se přežít, hromadit zdroje, mít bezpečné teritorium a uchránit se před nebezpečím. Pokud se nám zdá nějaká kočka nervóznější, nemusí to mít jednu konkrétní příčinu, ale třeba jde o zbytnělé instinkty zveličující možná ohrožení kolem ní. Ve vzácných případech také mohou existovat lékařské důvody pro poruchy chování, podezření tímto směrem je dobré konzultovat se zvěrolékařem.

Potřeba jistoty a klidu

Jestliže prvním krokem je hledání zdroje nejistoty, pak tím druhým je naopak budování jistot. Kočky jsou velmi konzervativní stvoření a životní jistotu hledají v rutině. Existuje-li stabilita jak v podobě životního prostředí, tak v zaběhnutém denním harmonogramu, je pro zvíře snazší nacházet v domácnosti pocit bezpečí. Věci jsou, jak mají být a kočka nemá důvod se obávat, že se každou chvíli stane něco nečekaného. Klíčem k boji proti úzkosti je tak rutina.

Třetí krok v boji proti kočičímu stresu je umění dokázat sám zůstat klidný. Kočky jsou velmi empatické, pečlivě vnímají lidské výrazy tváře i tón hlasu. Stresová reakce tak někdy bývá spuštěna častým lidským vztekem, zvyšováním hlasu, nervozitou v domácnosti a podobně. Někdy je mimořádně těžké zůstat klidný za všech okolností, obzvlášť pokud pracujeme s mazlíčkem, který se nechová podle našich představ. Domácí klid – i kdyby trochu hraný – je ale investicí do skutečně harmoničtějšího soužití s klidnou kočkou.

Nebezpečí kočičí úzkosti tak pomáhá odbourávat to, co bychom vlastně mohli použít i v lidské psychologii: životní jistoty a pocit klidu a domácího bezpečí. Pokud dokážeme kočce věnovat náležitý čas a vybudovat ji klidné životní prostředí, vrátí se nám to.

Stres a úzkost je spirála – roztáčí se tím rychleji, čím je silnější, až už se nedá zastavit. Spirálový efekt ale funguje i obráceným, pozitivním směrem. V bezpečné domácnosti nemá kočka důvod podléhat stresu. Je pak otevřenější lidem a společným chvílím a hrám – a to dále utužuje její pocit sebejistoty a bezpečí. Výsledkem je přátelství mezi člověkem a kočkou, které bývá úspěšnou hrází proti stresu obou zúčastněných stran.