Jedním z řešení je nechat zvíře očipovat. Jenže, v takovém případě je nalezení ztraceného mazlíčka spíš v rukách osudu. Zatoulané zvíře, především na venkově, nemusí nikdo najít.

A potom, i když už ho někdo nalezne, nemusí vůbec dojít k tomu, že zvířátko bude předáno tomu, kdo disponuje technologií, která dokáže údaje z čipu přečíst. Bezmocně čekat, že se vám mazlík ve zdraví vrátí je ten nejhorší zážitek.

Mnohem modernějším a také aktivnějším způsobem, jak najít nebo hlídat svého mazlíčka, jsou takzvané trackery, nebo lokátory. Jde o různá sledovací zařízení, většinou umístěná v obojcích, která umožňují monitorovat pohyb zvířete. Umožňuje to technologie GPS, která dovoluje dnes již poměrně velmi přesnou lokalizaci objektu v rámci civilizovaného světa. A některá zařízení jsou i docela šik.

Dva druhy trackerů u nás

Lokátory, které si v současnosti můžete pořídit v rámci našeho trhu pracují buď na principu rádiových vln, nebo takzvaného GSM přístupu. Zařízení jsou pro kočky i psy v podstatě totožná a pracují stejně. Mohou mít podobu obojku, nebo malé odolné krabičky, kterou na obojek navléknete.

Rádiový lokátor je dražší z obou zařízení a funguje i v jinak nepříliš obydlených oblastech, například v lese. Dokud je na místě pokrytí GPS sítí, vždy zatoulaného dobrodruha s obojkem najdete. Právě proto se tento typ lokátoru používá při výcviku honáckých a loveckých psů.

Na druhou stranu fungují jen do poměrně omezené vzdálenosti kolem deseti kilometrů a jde obecně o zařízení hodně drahá. Na jejich provoz pak ale nemusíte vynaložit žádné další výdaje.

GSM přístroje, velmi zjednodušeně řečeno, fungují na podobném principu jako váš mobilní telefon. Jejich pořizovací cena je mnohem nižší než u radiolokátorů, ale k provozu je mnohdy potřeba paušálně platit za SIM kartu, kterou mají tyto trackery zabudovanou v sobě. Díky tomu je ale pokrytí a dosah skoro neomezený a bez problémů fungují i se slabým telefonním signálem.

Co od toho čekáte?

Některé dražší modely lokátorů lze propojit s chytrým telefonem a umožní vám sledovat pohyb vašeho dobrodruha v reálném čase a zaznamenávají historii pohybu. Ty opravdu pokročilé pak umí nastavit virtuální plot, jakousi hranici, uvnitř které se může zvířátko volně pohybovat a jakmile ji překročí, podají vám o tom zprávu.

Pokud o koupi nějakého trackeru uvažujete, dobře rozvažte, co od takového zařízení potřebujete. Na jakou vzdálenost vám musí tuláka najít? Má mít pokročilé funkce sledující, kolik kalorií svým pohybem zvířátko spálilo. Má být vodotěsné? A v neposlední řadě, jaký je vlastně charakter vašeho mazlíčka? Skutečně potřebuje tracker, nebo přiběhne na druhé, třetí zavolání?