Je pravda, že kočky mají komplexní a individuální povahu. Také se umí vyznačovat nezávislostí a dovedou člověku dát důrazně najevo, pokud se s ním zrovna nechtějí družit. Může ale v takové povaze být i skutečná zášť a touha se nějak mstít člověku? Odborníci na kočičí chování například popisují, že často slyší variace scénáře, který zní „vždycky, když nechám kočku přes noc samotnou doma, je na mě naštvaná a schválně se mi vykálí do postele“. Možná je ale právě to příklad oné v úvodu zmiňované humanizace.

Je totiž přirozené, že si do svých mazlíčků projektujeme lidské chování a skutky, v podstatě je to důsledek toho, jak moc blízcí nám jsou. Vnímáme je více jako přátele než jako jiný živočišný druh, jehož chování se může řídit kódem odlišným od toho našeho. Ne vždy je ale dobrým přístupem projektovat si do kočky lidské emoce, snadno totiž můžeme zvířeti ukřivdit.

My lidé totiž hodně svých akcí zakládáme právě na emocích, u koček jde ale mnohem častěji o projevy různých instinktů. Když se podíváme na to, co kočičí mazlíček dělá – a platí to nejen pro „špatné“ chování – můžeme zjistit, že jde velmi často o variantu chování divokých šelem. Vezměme si onu tolikrát zmiňovanou zášť. Kočky mají dobrou dlouhodobou paměť, nebylo by ale asi správné tvrdit, že cítí k někomu zášť či nenávist srovnatelnou s lidskou emocí. Mohou špatně reagovat na osoby, místa či situace, které mají spojené s nějakou negativní zkušeností – to je ale přirozený instinkt, který v divočině pomáhá přežívat. Co mi ublížilo, tomu se radši vyhnu. I když to třeba bylo ublížení nechtěné a nevědomé.

Nejistota a strach, nikoli pomsta

Agresivní či teritoriální reakce kočky tak není motivována touhou po pomstě za nějakou domnělou křivdu z minulosti. Pramení z nejistoty a strachu. Když po nás kočka syčivě sekne packou při snaze o mazlení, je to reakce na nějaké minulé zkušenosti a momentální rozpoložení. Někdy to opravdu může jako pomsta vypadat a je těžké svou lidskou mysl přesvědčit, že je tomu jinak. Shodil jsem kočku z kuchyňské linky a vynadal a ji – a ona mě teď poškrábala, je to přeci jasné! Od zvířete to ale není odplata, jen neochota se nechat držet od člověka, u kterého si není jistá, co teď očekávat. Další silnou motivací je pak navíc ochrana teritoria a svých (někdy jen domnělých) zdrojů.

Pokud má chovatel pocit, že jeho kočka jedná se záští či naštvaností, může se zkusit do ní vcítit. Co vyvolalo tyto reakce? Kočka se snaží dát něco najevo – co to může být? Velmi často se při zamyšlení nad celkovou situací a kontextem podaří najít zdroj nechtěného chování, úzkosti či agresivity.

Značkování jako naschvál

Existuje samozřejmě nepřeberné množství možných situací, některé z nich se ale opakují velmi často. Třeba zmiňované kálení do postele, které někteří lidé vnímají jako mstu, je často vnímáno úplně obráceně. Kočky jsou stvoření orientující se primárně podle pachu a různých pachových signálů. Když svou pachovou stopu míchají s pachem oblíbeného člověka, přináší jim to jisté uklidnění. Jemnější forma je, když se o nás kočka při mazlení otírá hlavou. Pokud ale mazlíček utrpí nějaký záchvat úzkosti či silného stresu (například právě při opuštění přes noc), může nasadit ostřejší kalibr – a to je velmi často příčina toho, proč vykoná potřebu právě do lidské postele.

Podobně je to se značkováním pachem, velmi často v podobě moči, v teritoriu. Opět se zdá, že nám kočka „zasmradila“ byt se zlomyslným potěšením. Obzvlášť, pokud v minulosti mezi námi došlo ke konfliktu. Kočky, a hlavně kocouři, ale značkují tehdy, kdy se potřebují ujistit, že jejich teritorium je skutečně jejich a že pevně ovládají zdroje v něm. Předchozí stres či přítomnost cizího zvířete tak může vyvolat toto chování, které ale není motivováno touhou se za něco mstít. Ve skutečnosti jde o projev niterních instinktů šelmy.

Velmi podobně lze přemýšlet o škrábání nábytku a povrchů v bytě. Velmi často nejde jen o potřebu brousit drápy na nevhodném místě, ale spíše o snahu zvířete nechat svůj pach vtištěný v prostoru teritoria.

Stres a agresivita

Obecně lze takto hovořit i o projevech agresivity. Kočka útočná, prskavá a škrábavá není naštvaná za nějaké minulé činy. Něco se ale přihodilo, co v ní probudilo strach, úzkost či nejistotu, což jsou pocity, které se instinktivně mění v agresivitu. Kočky jsou velmi konzervativní stvoření a špatně snáší změny v domácnosti – od těch velkých, jako je příchod nového člověka nebo mazlíčka, až po ty banální, například přestěhování skříně. Pokud se k nám začne kočka chovat nesnášenlivě třeba tehdy, když si domů přivedeme miminko, tak to není žárlivost nebo pomsta za ztrátu pozornosti. Jde o instinktivní reakci na stres spojený se změnou zaběhnutého režimu.

Jednoduchá odpověď na otázku v úvodu tedy zní: ne, kočka neumí cítit skutečnou zášť. Může cítit strach, nejistotu či reagovat na negativní zkušenosti. Křivdili bychom ale našim mazlíčkům, když bychom si mysleli, že se nám chtějí za něco mstít.