Existuje překvapivě málo studií či výzkumů, které by se zabývaly změnami chování psů z útulků v novém domově, stejně jako otázkou spokojenosti chovatelů s těmito psy. Studie z americké univerzity v Ohiu se alespoň částečně snaží tuto mezeru zaplnit – jen v USA jsou totiž ročně takto adoptovány dva miliony psích mazlíčků. Na vzorku chovatelů ze státu Ohio probíhal průzkum, který přinesl zajímavé výsledky.

Autoři práce spolupracovali s 99 lidmi, kteří si vzali psa z útulku, přičemž monitorovali situaci po sedmi, 30, 90 a 180 dnech od adopce. Výpovědi chovatelů byly sbírány se zaměřením na chování psů a na vlastní spokojenost lidí, obzvláště vědce zajímaly problematické rysy psího chování a jejich vývoj. Na škále 0–4 tak chovatelé hodnotili stupeň projevů jako nadšení, agresivita proti cizím lidem, proti vlastním a proti cizím psům, citlivost na dotek, snášení separace, hledání pozornosti, problémy při výcviku a podobně. V potaz se bralo i demografické zázemí lidí a jejich dřívější zkušenosti s chovem psů. Důležitá byla otázka směřující k subjektivnímu posouzení, jak obecně spokojeně se chovatelé se svými novými společníky cítí.

Hájí nový domov

Ukázalo se, že některé vzorce chování se opakují u většiny respondentů, statistický výzkum tak skutečně zachytil jisté obecné trendy. Tak kupříkladu 62 procent chovatelů vypovědělo po sedmi dnech, že u psů pozorují agresivitu proti cizím lidem. Po 180 dnech ale tuto zkušenost mělo 77 procent lidí – problematické chování se tedy evidentně prohlubovalo. V tomto případě se zdá, že u psů z útulku se častěji opakuje psychologický stav, kdy po nějaké době přijmou nový domov za vlastní a následně mají tendenci jej teritoriálně hájit proti cizím lidem.

Respondenti také vypovídali, že s časem roste psí nadšení z lidské společnosti, touha po dotyku a podobně, procento ale rostlo i u pozorovaných problémů s výcvikem, s návyky na pronásledování předmětů a podobně. Klesalo ovšem procento separačních úzkostí a vyhledávání pozornosti. Psy zkrátka opouštěla úzkost získaná v útulku, stávali se sebevědomější ve svém domově a ve vztahu k lidem, špatný „základ“ si ale dál nesli s sebou v horší poslušnosti při výcviku.

Je to náročné, ale super

Asi nejzajímavější – a možná i nejdojemnější – ale bylo zhodnocení lidské spokojenosti s novými mazlíčky. V sedmi případech respondenti psa vrátili, šlo ale o hlubší důvody, kdy vzájemný vztah nefungoval. Zbývajících 92 dotázaných ale ve 100 procentech případů uvedlo, že jejich pes se extrémně dobře adaptoval na nový domov. 94 procent chovatelů hodnotilo celkové domácí chování psa jako výborné či dobré, žádný z nich nepoužil hodnocení „špatné“. 75 procent také uvedlo, že mají pocit, že chování mazlíčka se s časem zlepšuje.

Tato čísla, postavená vedle výše uvedeného hodnocení problematického chování, ukazují podle autorů studie jednu věc: chovatelé psů z útulků sice čelí jistým výchovným výzvám, to ale nesnižuje jejich míru spokojenosti. Adoptovaní psí sirotci tak do svých nových rodin přinášejí radost, ačkoliv práce s nimi je těžší, než kdyby šlo o nově narozená štěňata.

Samozřejmě, výzkum byl prováděný jen na určitém vzorku a nikdy nepostihne veškeré aspekty péče o psa. Bude existovat řada individuálních příběhů, kdy by lidé řekli, že pes z útulku byl špatná volba. Obecně ale autoři práce doufají, že podobné výzkumy mohou pomoci i tomu, aby se psí opuštěnci dostávali do nových domovů častěji a rychleji.