Skutečně, když se řekne „malý papoušek vhodný i do bytu“, obvykle se nám senegalec nevybaví. Chovatelé, kteří s ním mají zkušenost – a jak jsme řekli, není jich málo – jej ale doporučují všemi deseti. Je to pták tichý, inteligentní, nenáročný a přátelský. Snad jen kvůli trochu větší ceně není nejvhodnější pro úplné začátečníky.

Jak naznačuje už jeho jméno, v přírodě papoušek obývá oblasti západní subsaharské Afriky. Má rád pralesy i savany, přičemž hnízdí v dutinách stromů. Chytání papoušků kvůli chovu dnes už není tak rozšířené a i když bývalo masové, neohrozilo naštěstí divokou populaci.

Ptáka tak není chráněný a nepotřebuje speciální registraci. Je to společenský tvor a tak vytváří středně velká hejna, kde neustále probíhají dialogy v typických hvízdavých a vřeštivých zvucích. Jako mnoho jeho bratranců, živí se i tento druh různými semeny, bobulemi a ovocem. Třebaže není největší, nálety hejn na sady vedly k tomu, že je místními farmáři považován dokonce za škůdce.

zdroj: Profimedia

Senegalci se dělí na tři poddruhy lišící se barvou hrudi. Drtivá většina domácích mazlíčků pochází z většinového poddruhu se žlutou hrudní kresbou, ostatní poddruhy mají červenou a oranžovou. Základní barva zbytku trupu a končetin je v různých odstínech zelené, hlavu mají šedostříbrnou s výrazným, tmavým zobákem. Pohlavní dimorfismus v podstatě neexistuje, i když někteří chovatelé tvrdí, že samice mají menší hlavu a zobák, naopak jejich hrudní kresba je větší a protaženější.

Papoušci senegalští jsou poměrně malí, měří jen asi 23 cm. Proto se dají chovat nejen ve voliérách, ale i v dostatečně prostorných klecích v bytech. V případě, že se pro senegalce rozhodnete, získáváte tím skutečně originálního společníka. Některé věci je ale potřeba mít na paměti. Senegalci se, na rozdíl od andulek či korel, dožívají v zajetí až 50 let, jsou tedy závazkem na velkou část života.

Dlouhověkost je jinak typická spíše pro větší druhy – a právě velké papoušky připomíná senegalec i v dalších vlastnostech. Někdy se mu proto přezdívá „nejmenší z velkých papoušků“. Senegalci jsou velmi inteligentní a společenští a tak se silně vážou na svého člověka.

Pokud by měli zůstávat dlouho doma sami, tak to při jejich potřebě kontaktu hraničí s psychickým týráním. Velmi dobře snáší chov se společníkem, v takovém případě ovšem musíme počítat s větší klecí. Je zkrátka potřeba vědět, že je to ptáček, kterému se musíme věnovat a ke kterému musíme přistupovat zodpovědně.

Na druhou stranu, chov sám je opravdu nenáročný. Senegalci jsou čistotní, nemají velké nároky na potravu a nepotřebují obří voliéry. Mnoho lidí je má v oblibě také pro jejich nehlučnost – skutečně, oproti jiným druhům působí senegalci mimořádně tiše.

Jelikož se nepohybuje v hejnu, komunikuje spíše tichými cvakavými a vrzavými zvuky. Je ovšem pravda, že někteří chovatelé mají špatnou zkušenost s tím, že jejich vysoce postavený hvízdot sice není hlučný, ale působí po delší době nepříjemně.

Nepatří sice mezi první ligu, co se týče učení se mluvě, ale přesto značné nadání má. Může se tak naučit nejen jednoduchá slovíčka, ale často také napodobuje zvuky ze svého okolí – zvonění telefonu, štěkání psa, vrzání dveří apod.

Odměnou za vynaloženou péči a pozornost je nám skutečně milý společník. Jak jsme řekli, papoušek lehko přilne ke svému člověku. Tomu pak dovolí různé hry, dokonce i mazlení a podobně. Když se cítí papoušek v komfortu a v bezpečí, dokáže velmi pobavit tím, jak složité a veselé kousky předvádí. Rád šplhá, skáče a celkově se věnuje „akrobacii“.

Mezi domácími papoušky patří mezi ty nejpřátelštější, jeho láska ovšem dovede být i sobecká. Jsou popsány mnohé případy, kdy se projevoval žárlivě vůči ostatním lidem či jiným zvířatům, což je odvrácená strana úzké vazby na konkrétního člověka. Když ovšem senegalci jeho přirozené vrtochy odpustíme, tak lehko zjistíme, že je to opravdový kamarád.