S historií sicilských chrtů je trochu problém. Uvádí se, že jde o plemeno starobylé a patrně tomu tak skutečně bude. K mezinárodnímu uznání plemene ale došlo až v roce 1940. Co bylo předtím a jaký byl vliv jiných plemen, to je otázka. Nicméně obecně platí, že chrti byli v této části Středomoří přítomni dlouhá staletí, podle rytin a jiných vyobrazení už ve středověku.

Dříve se také uvádělo, že sicilský chrt je potomkem egyptských faraonských psů a na Sicílii se dostal s fénickými obchodníky. Moderní genetické bádání ale naznačuje, že by mohlo jít o původní sicilské plemeno, jehož předci skutečně kolem Etny žili už v šerém dávnověku.

Historicky sloužil jako lovecký pes specializovaný na malá zvířata, především králíky. Drsné prostředí kolem Etny mu navíc dalo do vínku značnou odolnost, a tak dokáže vyvíjet fyzickou aktivitu dlouhé hodiny bez potřeby jídla či vody. Dnes se již ovšem nedře po boku lovců, naopak se sicilskému chrtovi podařilo přesunout se do domácností jako mazlíček. V Itálii je také hvězdou nejedné psí přehlídky.

Temperamentní elegán

Patří spíše mezi malé psy – váží 10 až 12 kg a maximální kohoutková výška je cca 50 cm. Typické je pro něj chrtí štíhlé a zároveň dobře osvalené tělo, což ještě vynikne při jeho charakteristické krátké srsti. Chrta prozradí i jeho hlava a šavlovitý ocas.

Jen uši se trochu liší od jiných chrtích plemen – jsou vysoko nasazené, trojúhelníkové a nápadně velké. Někdy se mu říká poloviční chrt, protože na rozdíl od ostatních chrtích plemen má vedle čichu při lovu dominantní i sluch a zrak.

Jak jsme řekli, má velmi krátkou srst, obvykle béžová či rezavá, někdy s bílými flíčky. Navzdory krátké srsti ale velmi dobře odolává chladu a dešti. Někdy se uvádí, že jeho chov je nenáročný, to ale platí hlavně pro "údržbu" srsti.

Při výchově není zlý nebo tvrdohlavý, je pro něj ovšem typická obrovská temperamentnost. Skáčou rádi a nečekaně vysoko, běhají chrtím tryskem a vůbec potřebují hodně pohybu. Nejsou to rozhodně bytoví psíci. Zároveň jsou ale oddaní, jemní a velmi milující. Potřebují vždy cítit přítomnost svého pána a tak byste ho nepotěšili ani životem v boudě.

Sicilský chrt je zkrátka skutečným psem svého ostrova – odolný, rychlý, živý a krásně veselý. I povahou a přístupem k lidem mu nejvíc k životu vyhovují jihoitalské domy, kde otevřené interiéry volně přecházejí do zahrad.