Štýrský brakýř, někdy zvaný též štýrský hrubosrstý brakýř, vznikl patrně kolem roku 1870. Za zakladatele je považován průmyslník Karl Peintinger z rakouského Štýrska. Vycházel při tom ze svého chovu plemene hanoverského barváře, konkrétně se pramáti štýrských brakýřů stala fenka Hella zkřížená s istrijským honičem.

Peintinger byl vášnivý lovec a svůj chovný program založil s tím, že chtěl získat silného, odolného psa s výbornými loveckými vlastnostmi a ostrým přístupem ke zvěři. Nehleděl při tom na vzhled, a tak nebylo potřeba plemeno příliš přešlechťovat a příliš dlouho „vypilovávat“. Již v roce 1888 byl sepsán na základě 26 psů první standard. V roce 1890 pak byl štýrský brakýř plně uznán novým plemenem. To bylo ještě později posilněno přikřížením bretaňského honiče. 

Tvrdě do chovu zasáhla první světová válka, při níž tehdy ještě poměrně málo početný pes takřka vyhynul. Naštěstí se jej poté ujali nadšení chovatelé, kterým se podařilo skomírající plemeno na poslední chvíli zachránit. Dnes je pes nejvíce rozšířen v samotném Rakousku, značné oblibě se těší i na Slovensku. Díky historické i geografické blízkosti má ale jistou tradici i u nás, především mezi myslivci. V posledních letech se navíc zvolna šíří Evropou, a tak budoucnost pro tohoto brakýře vypadá spíše optimisticky. 

Drsný a odolný lovec

Je to středně velký pes, který dorůstá výšky do 53 cm při hmotnosti do 18 kg. Má svalnaté tělo, zároveň ale působí poměrně lehce a pružně a nikoliv podsaditě. Stavbou hlavy a podobou větších svěšených uší odkazuje na klasické lovecké psy. Celkové vzezření je často popisované jako „drsné“, někdy se přímo mluví o „drsném výrazu“. To je dáno jak pevností těla a výrazem tváře, tak srstí. Ta je hrubá na dotek a kryje rovnoměrně celé tělo. Obvykle bývá červená a světle žlutá, někdy se objevují bílé skvrny na hrudi.  

Temperamentem je to vytrvalý a odolný lovec. V tomto oboru má skvělou pověst a jejich vlastnosti při lovu jsou vysoce ceněné. Skvělý čich a ostražitost se pak projevují v tom, že bývá i dobrým hlídačem. Tvrdý vzhled ale kryje poměrně citlivou a přístupnou duši. Není tvrdohlavý při výcviku a svým lidem je naprosto oddaný. Dokonce i dobře vychází s dětmi.

Přesto to není tak úplně rodinný pes, protože skutečné upnutí cítí k jedinému člověku v rodině, kterého poslouchá při dobrém výcviku na slovo. Ostatní spíše bere jako sobě rovné. Nemívá sklony k agresivitě a dobře vychází s ostatními psy. Jen s jinými zvířaty mívá problém jeho lovecký instinkt, protože je často chápe jako kořist. 

Štýrský brakýř je nejvíce rozšířen mezi lovci a myslivci a v běžné veřejnosti je to spíše neznámý pes. Přesto může zaujmout i chovatele, kteří se lovu nevěnují – ostatně v Rakousku už jej najdeme i v pozici společníků. Velmi dobře se cvičí a v tomto ohledu je vhodný i pro začátečníka. Jen je potřeba vědět, že je to pes, který potřebuje hodně aktivního pohybu.

Nejšťastnější je v terénu, a to za každého počasí – původní chovatelský záměr se totiž zdařil naplno a štýrský brakýř je odolný, skoro bych až řekli „outdoorový“ pes. Ve městě a v bytě by asi příliš šťastný nebyl. Pro aktivní lidi na venkově může být ale tento stále poněkud neznámý – a přece v našem regionu už tradiční – pes zajímavou volbou.