Historie tohoto plemene se začala psát poměrně nedávno. Vzniklo až v půli 20. století v důsledku křížení siamských koček s evropskými krátkosrstými kočkami.

Krátkosrstá orientální kočka se od siamek liší barvou očí, která není modrá ale zelená, a také zbarvením srsti. Zpočátku se křížily čokoládově hnědé siamky s černými evropskými kočkami a vznikla takzvaná Havana brown, která se později začala vyvíjet lehce po vlastní ose. V současnosti u orientálek existují už desítky barevných variant a vzorů srsti.

Orientálka také mate vzhledem. Ačkoliv vypadá jako štíhlá, křehká kočičí princezna, opak je pravdou. Bývá to atletické, houževnaté a tuze pohyblivé stvoření, které si libuje ve šplhání do výšek a téměř žádný kočičí výkon pro něj není problém.

Na orientálkách je, podobně jako na siamkách, též velice výrazná jejich klínovitá hlava s dlouhou nosní partií a velkýma mandlovýma očima. Jejich srst je lesklá, přiléhá k tělu a nemá podsadu, mohou tak být chovány jen v domácím prostředí - ostatně zbožňují teplo. Na druhou stranu je jejich překrásná hedvábná srst téměř bezúdržbová.

Kromě vyhřívání pak orientálky též milují lidi a společnost vůbec. Proto se doporučuje, aby bylo v domácnosti vícero koček a majitelé je také nenechávali příliš dlouho o samotě.

Orientálky jsou ostatně velice inteligentní a zábavné plemeno, které má tak trochu "psí" povahu a dokáže se naučit spoustu věcí - včetně aportování.

Prostě parťačka do (ne)pohody.