Řád pavouků (a ne, opravdu pavouci nepatří mezi hmyz!) se dělí na několik podřádů a čeledí. Chovatelsky nejzajímavější jsou sklípkani, kteří nabízejí širokou škálu barev a velikostí. Pro chov jsou vhodné zejména druhy z Jižní, Střední a Severní Ameriky, těm z Asie a Afriky je lepší se - alespoň jako začátečník - vyhnout, bývají agresivnější a jedovatější.

Zamířit byste ale vždy měli ke zkušenému chovateli, případně navštívit chovatelskou burzu. Nejoblíbenějšími druhy jsou sklípkan růžový – Grammostola rosea nebo sklípkan potulný – Barchypelma vagans.

Protože sklípkani tráví většinu života zalezlí a nepotřebují příliš pohybu, stačí k jejich chovu menší skleněné terárium - ideální budou rozměry dna 20 x 30 centimetrů s výškou maximálně 30 centimetrů. U stromových druhů je samozřejmě potřeba větší výška, a to až 40 centimetrů.

Nenároční na chov

Jako základní substrát postačí vyšší vrstva rašeliny. Ta udrží vhodnou vlhkost a navíc se do ní budou moci pavouci případně zavrtat. Je potřeba myslet i na úkryty, obstaráte je například většími kousky kůry nebo skořápkou od kokosového ořechu. 

Pavouci k životu potřebují poměrně vysokou vlhkost, terárium je proto potřeba často rosit. Teplotu udržujte v rozmezí 26 až 30 stupňů, některým druhům bude stačit i pokojová teplota. Svícení není vůbec potřeba, vyhřívání tedy může zajistit topný kabel.

Protože se pavouci, i ti větší, dokážou protáhnout úzkými otvory, myslete na řádné zabezpečení terária. Sklípkani sice nejsou nebezpeční (jed běžně chovaných druhů je pro člověka slabý, byť třeba žahavé chloupky uvolňované ze zadečku mohou alergiky hodně potrápit), ale pokud by se vám je nepodařilo delší dobu chytit, mohli by uhynout. 

Na krmení jsou sklípkani taktéž nenáročné - jako predátory je možné je krmit klasicky cvrčky, šváby, kobylkami a velké samice případně i myšími holátky. Krmení hmyzem stačí jednou týdně, v případě holátka klidně na další chod počkejte i měsíc. Nezapomeňte vždy po hostině uklízet zbytky, aby nezačaly hnít. Jako prevenci před kousnutím při tom používejte kožené rukavice a pinzetu.

Křehká stvoření, nesahat!

Pavouci jsou velmi křehká stvoření, obzvlášť v období svlékání. Na to vás zvíře upozorní tím, že mu pár dní před samotným aktem zmatní tělo a přestane přijímat potravu. V žádném případě mu proto potravu nenuťte, mohla by ho zranit. Naopak je potřeba zvýšit rosení.

Samotný proces se odehrává na zádech, kdy se pavouk přestane hýbat a vypadá jako mrtvý, což může začínajícího chovatele trochu vyděsit. Důležité je ale v danou chvíli na zvíře nesahat, nechat ho v klidu a nijak ho nerušit. Klid byste mu měli dopřát i několik dní po procesu, protože jeho nová pokožka musí dostatečně ztvrdnout. Až poté může opět začít lovit. Jakýkoli dotek může pavouka ve fázi svlékání zabít!

Jak jsme zmínili, na chov jsou sklípkani velmi nenároční, proto se často doporučují i k dětem. Ty by však v době pořízení měly mít už dost rozumu, aby tato krásná, ale velmi křehká stvoření neporanily. Dotek rukou by měl být zapovězený. Doporučuje se tedy věk chovatele cca od osmi až devíti let výš.

Při dobré péči se samice v zajetí dožívají až dvaceti let, samci jsou krátkověcí. I chov pavouka je tedy koníčkem na několik let až desetiletí a vzhledem k rozporuplnému postoji lidí k pavoukům by mělo být jeho pořízení vždy konzultováno i s ostatními členy společné domácnosti.