Historie plemene je trochu zamotaná. V roce 1975 strávili dva američtí chovatelé koček Tommy a Hal Meadowovi nějaký čas pracovně v asijské městské republice Singapur. Domů do Spojených států si pak přivezli tři místní hnědé kočky, o kterých tvrdili, že jsou singapurským přirozeným plemenem, tedy doposud odborně neobjevenou a nešlechtěnou asijskou kočkou. Tyto tři kočky se staly základem pro plemeno, které bylo na přelomu 70. a 80. let registrováno v USA jako singapura.

K rozvoji plemene přispěl import další kočky ze Singapuru, která odpovídala původnímu popisu Meadowových. V roce 1987 se ale do Singapuru na „kočičí výpravu“ vydal jiný chovatel, Jerry Mayes. Ten se dostal k dokumentům, ze kterých vyplývalo, že kočky, které Tommy Meadow z Asie dovezl, byly ale několik měsíců předtím naopak do Singapuru odeslány.

Čachry se singapurským původem

Zpráva původně zapadla, když ale v roce 1990 singapurská agentura turistiky začala používat kočky při svých kampaních, objevil se novinový článek, který na rozpor znovu upozornil. V podstatě bylo naznačeno, že singapury mohou být ve skutečnosti kříženci habešských, barmských a siamských koček. Meadow chtěl ale údajně získat prim v rozvoji přirozeného plemene a ne složitě přetvářet přiznané křížence, po kterých chovatelé tolik netoužili, v nové umělé plemeno.

Vše se ale dále zamotalo vyšetřováním americké asociace CFA, která dospěla k závěru, že kočky ze Singapuru skutečně pochází. Toto stanovisko pochopitelně podporovaly zainteresované turistické asociace. Sám Meadow pak přišel s verzí, že kočky objevil v Asii rok před svou oficiální cestou a dostal je do Států načerno. Protože je ale chtěl zpětně legalizovat jako asijský objev, provedl podvod s převozem koček zpátky do Singapuru a následně znovu do USA.

Zástupce CFA nakonec vydal stanovisko, že ať už se kočky zrodily na ulicích Sinagpuru nebo Michiganu, jsou podle svého vzhledu a charakteristiky nadále považovány za přírodní, samostatné plemeno a že nebudou označovány za křížence.

Dotáhly to až na známky

Zmatek se dodnes uspokojivě neuzavřel – testy DNA v roce 2007 ukázaly až podezřele blízkou shodu s barmskou kočkou. Celková genetická diverzita koček je poměrně nízká, což naznačuje spíše selektivní křížení při jejich vzniku. V samotném Singapuru se pak podařilo najít snad jen jediného dalšího jedince, který by odpovídal popisu. Navzdory tomu trvá oficiální názor, že singapury jsou singapurské.

Toho nadále využívá místní turistická agentura, která je propaguje jako domácí plemeno kucing, podporuje jejich chov a na nábřeží řeky rozmístila půvabné sošky řady kucing s koťaty. U kterých tedy obvykle odpočívají kočky úplně jiných plemen. Kucing se dostaly i na singapurské známky.

Roztomilé, a proto oblíbené plemeno

Na druhou stranu, úhel pohledu asociace CFA je také pochopitelný. Singapura je v USA oblíbené plemeno a je to opravdu svébytná kočka. Jde o jedno z nejmenších plemen, jehož hmotnost nepřesahuje u kocourů 2,5 kg. Jsou poměrně svalnaté, krátká jemná srst jim ale dává spíše drobné vzezření. Typický vzhled je tvořen velkýma, hluboce vyklenutýma ušima a také poměrně velkýma očima v poměru k hlavě. Řekněme to jinak: plemeno je tak populární, protože zkrátka vypadá opravdu roztomile.

Srst je tvořena chlupy, které mohou v rámci jednoho vlákna střídat tmavé a světlé barvy. Jako celek je pak kočka zbarvená mourovatě s „tečkováním“. Standard plemene uznává jediné zbarvení tzv. sépiové aguti, což je v podstatě tmavě hnědé tečkování na krémovém (či přesněji slonovinovém) podkladu. Čas od času se ve vrhu objeví koťata s recesivním genem, který způsobí jednobarevnost. Protože se ale chovatelé snaží udržovat nezpochybnitelnou čistokrevnost – a recesivní geny by opět mohly souviset s nechtěným dávným křížením – není toto zbarvení podporováno.

Náročnější na pozornost

Kočky jsou ovšem oblíbené ne jen jako vzácné účastnice výstav, ale i jako společnice. Singapura má totiž přátelskou a velmi hravou povahu. Je to nadšená objevitelka, která miluje své lidi a nesnáší samotu. Je vlastně trochu náročná na pozornost, ale její hry většinou chovatele tak strhnou, že je to pozornost dobře vynaložená.

Jak jsme uvedli, v Evropě je skoro neznámá, postupně sem ale proniká - sem tam se nějaké kotě objeví v nabídkách i u nás. Jistá exkluzivita ale kočce zůstává i za oceánem, čistokrevné kočky s rodokmenem mohou svou cenou překonat i 2000 dolarů.

Ať už je původ singapurské kočky jakýkoliv, ve výsledku na tom nakonec nezáleží. Je to originál, a tak si status samostatného plemene rozhodně zaslouží. Je tak trochu škoda, že jde o plemeno finančně špatně dostupné - její roztomilý vzhled spojený s kamarádskou povahou by totiž určitě spoustě milovníků koček naprosto vyhovoval.