Čtenáři znalí pravidel přepisu asijských jazyků do češtiny by možná namítli, že správě bychom měli psát ší-cu. Čínské znaky se totiž přepisují víceméně foneticky a není praktický důvod používat transkripci anglickou. Mezi chovateli je už ale anglická verze jména plemene tak zažitá, že se jí přidržíme.

Jméno samotné v čínštině vychází z označení pro lva, protože pes prý připomíná lvíčky v podobě, jak je zvykem je kreslit v tradičním umění. V samotné Číně je dnes ale známější jako pes Xi Shi („ši-ši“), což bylo jméno vyhlášené krasavice v mytologii. V Anglii 30. let jej pro změnu nazývali chryzantémový pes, ale toto pojmenování se neujalo.

Tradiční výklad říká, že se plemeno zformovalo už někdy na začátku našeho letopočtu v Tibetu. Jak už to ale u starých plemen bývá, skutečnost je zastřená nedostatkem pramenů. Rozhodně ale platí, že shih-tzu se řadí mezi „klasické“ malé psy jihovýchodní Asie, kam patří také například pekinéz či lhasa apso. Jedna teorie dokonce uvažuje, že by shih-tzu mohl být výsledkem křížení těchto dvou.

Pouze jako dar

Každopádně se ví, že ač by zemí původu měl být Tibet (což dnes někteří čínští chovatelé z politických důvodů vehementně odmítají), kde byl pes chován v prostředí klášterů, jeho velký rozvoj nastal mezi čínskou nobilitou. Pejsek se stal jedním z oblíbených společníků aristokracie a byl tak ceněn, že bylo v podstatě zakázáno s ním po dlouhou dobu obchodovat, aby byla zachována jeho exkluzivita. Získat štěně shih-tzu jste tak mohli jen darem.

V raném středověku, ještě pod dojmem tibetského budhismu, který měl velký vliv i na tehdejší Čínu, existovalo také přesvědčení o jisté posvátnosti těchto psů. V tradičních čínských pohádkách pak někdy shih-tzu vystupuje v roli psích mudrců a vtipálků, kteří mají blízko k bohům.

První záznam o shih-tzu v Evropě pochází z roku 1901, souvislé chovy ale začínají vznikat v Anglii až po roce 1930. Evropský standard, který položil základy moderně pojatého chovu, pak vznikl v roce 1935. Dnes jde o jedno z nejpopulárnějších psích plemen, paradoxně možná ještě více v USA a v Evropě, než v Asii.

Lví nebo soví tvář

Je to malý, pevně stavěný pes, jehož ideální hmotnost by se měla pohybovat mezi 4 a 7,5 kg, při vzrůstu do 27 cm. Mají malý, plochý čumák a jak jsme naznačili výše u výkladu jména, ve staré Číně se říkávalo, že mají „lví tvář“. Podobnost se skutečným lvem u shih-tzu moc zřetelná není. Pokud ale spatříte tradiční asijské výtvarné pojetí lvů, například na sochách u chrámů, pak vám bude přirovnání jasné. Ostatně, někdy se jejich tvář popisovala i jako „soví“. Výrazným rysem je předkus dolní čelisti, který je dokonce vyžadován v plemenném standardu.

Vzhled dotváří svěšené, k tělu poměrně velké uši, které jsou navíc celé kryté srstí. Dvouvrstvá srst shih-tzu je měkká a jemná. Někdy se, hlavně u výstavních psů, pěstí do extrémní délky, která kryje celé tělo a dotýká se země. Ta ovšem vyžaduje každodenní česání a je poměrně náročná na údržbu. U domácích psů je tak obvyklejší krátký sestřih, při kterém vynikne mírná kučeravost. Povolené jsou v podstatě všechny barvy, obvyklé jsou vícebarevné kombinace.

Nenáročný malý psík

Shih-tzu mají přátelskou a klidnou povahu. Jsou velmi inteligentní a lehko se učí. Někteří chovatelé říkají, že jsou to poměrně velcí lenoši, ale to záleží i na povaze jednotlivců. Vzhledem k charakteru drobného „palácového“ psíka ale po nich nelze chtít nějaké velké sportovní výkony.

V podstatě to vůbec není venkovní pes, a tak si s ním velmi aktivní lidé neužijí tolik zábavy, jako s jinými plemeny. Obecně lze ale říci, že se skvěle hodí k dětem, do městských bytů a hlavně i pro chovatele začátečníky. Milují lidi a cítí se být členy rodiny. Popularita shih-tzu tak pramení z kombinace jejich rozměrů, nenáročnosti na „provoz“ a velmi přístupné povahy.

Stinné stránky péče o shih-tzu představuje hlavně jejich zdraví. Jsou poměrně náchylní k alergiím a navíc mají v populaci několik dědičných chorob. Ty se vyskytují sice u menšiny jedinců, vyšší riziko tu ale je přítomné – jde především o obtíže s čéškami a dysplazií pánve.

Největší zdravotní problémy ale psům přináší jejich brachycefalní charakter – tedy plochonosost. Krátké čumáky a zploštělá obličejová část lebky může být příčinou nemocí, které známe i od jiných obdobných plemen. Řeč je o obtížích s dechem, přehřívání v létě a také poměrně častých problémů se zrakem. Je ale potřeba zopakovat, že celkově nejde o nějaké neduživé chudinky. Naopak, jejich obliba trvá už několik staletí a nezdá se, že by byla na ústupu.