Pokud jde o pojmenování plemene, pak úředně správné je shetlandský ovčák. Sheltie je zkráceninou z „shetlandské kolie“, což je ovšem pojmenování, které se chovatelům klasických dlouhosrstých kolií zdálo už ve 40. letech zavádějící, a proto si vymohli u mezinárodních asociací změnu. Jméno sheltie je ale tak moc vžité, že bude už asi napořád primárně používaným.

Přesný původ sheltie není úplně jasný. Zajímavostí ale je, že podle všeho nejde o přímého potomka kolii, který by byl pouze vyšlechtěný k menšímu vzrůstu. Což je překvapující, protože vzájemná podoba obou plemen je až zarážející. Původním psem ostrovů byl nejspíše nějaký typ špice. Tito psi byli od 17. století kříženi s různými koliemi ze Skotska a Anglie, zároveň ale do vývoje psa přispěli široce i plemena jako grónský yakki (dnes vyhynulý), King Charles španěl či pomeranian, možná také border kolie.

Výsledkem byl specifický kříženec, který byl podle dochovaných popisů a pár fotografií ze začátku 20. století podobný spíše malé border kolii. Tito psíci ale měli výborné vlastnosti jako ovčáci, a proto se na ostrovech velmi rozšířili a stali se dominantními.

Až do 20. století ale neexistoval sjednocený vzhled a kupříkladu velikost se podle jednotlivých vrhů štěňat dosti lišila. Rozšíření komerčního, masového chovu obrovských stád ovcí si ale vyžadoval jiný typ psů, a tak začala tehdejší sheltie ztrácet na oblibě. Naštěstí si ale skotští a shetlandští chovatelé uvědomovali, že plemeno je už součástí kulturního dědictví, a tak jej začali rozvíjet odborným chovem.

English Kennel Club první sheltii registroval už v roce 1909, American Kennel Club překvapivě brzy roku 1911. Nicméně ve 40. letech se vedl spor o název plemen a teprve v té době se také definitivně ustálil současný vzhled. Ten byl vytvořen tak, že do populace sheltií bylo tak říkajíc kosmeticky přikříženo několik dlouhosrstých kolií. Vznikl tedy malý pes s vlastnostmi původního ovčáka, vzhledem však vypadající jako malá forma „klasické“ kolie.

Výborný pes pro agility

Je to drobnější pes, dorůstá ideálně 33–41 cm při hmotnosti 5–11 kg. Vzhled, jak jsme řekli, odpovídá vzhledu dlouhosrstých kolií, jen s krátkýma nožkama. Hlava je špičatá, trojúhelníkové uši v klidu přiléhají k hlavě a v pozoru jsou vztyčené.

Nejvýraznějším prvkem vzhledu je dlouhá, dvouvrstvá srst, která i v této šlechtěné podobě dovede skvěle chránit proti nepřízni počasí. Existuje několik barevných variant: sobolí, trojbarevná, tzv. černotříslová, poměrně vzácná dvoubarevná (černobílá) a pak tzv. blue-merle, což je černobílá s béžovým žíháním. Zajímavostí je, že blue-merle forma mívá modré oči, jinak převládá tmavá barva.

Sheltie jsou velice inteligentní a citliví psi, špatně proto snáší hrubost a křik. Je ovšem velmi chápavá a učenlivá a při pozitivně pojatém výcviku se jí daří výborně. Po svých předcích podědila odolnost, vytrvalost i rychlost, s jakou bylo potřeba nahánět ovčí stáda. Je to proto výborný pes pro agility sporty.

Podle odborníků je sheltie jedním z nejinteligentnějších plemen vůbec. Jako ovčáci se dnes tito psi používají spíše v menšině (i když tradice je stále živá), zato excelují jako rodinní mazlíčci, a dokonce i co by terapeutičtí psi. Výborně se hodí k dětem, potřebuje ale dostatek pohybu a ideálně alespoň pořádnou zahradu.

Sheltie v sobě spojuje hned několik pozitivních vlastností, díky kterým její obliba neklesá: veselá a chápavá povaha, aktivní a vytrvalé tělo, hravá a věrná v rodině. Trochu víc práce možná dá péče o dlouhou srst, celkově jde ale o psa, který sice není malou variantou velkých kolií, výborně ale jejich roli sehraje v prostorově úsporné variantě.