Tvrdý spánek 

U štěněte si brzy všimnete, že má v zásadě dva rychlostní stupně: provoz na maximální možný výkon a pak rychlý přesun do tvrdého spánku. Někdy dokonce může štěně usnout tak tvrdě a na tak dlouho, že svého majitele až znervózní. Je takové množství spánku vůbec v pořádku? 

Obecně řečeno: ano, pokud je zvíře zdravé. Se štěněcím spánkem je to jako u dětí, jeho podíl se postupně zkracuje, zprvu ale tvoří významnou část dne. Před začátkem puberty činí i 15 až 18 hodin. Pokud tedy preventivní prohlídky u zvěrolékaře nenaznačují žádný problém, kupříkladu chudokrevnost, pak nás štěněcí spánek nemusí děsit. Ba spíše naopak, většina chovatelů se rychle naučí oceňovat chvíle ticha a klidu v domácnosti – jako u dětí. 

Výbuchy energie 

Leckdo se nechá prvními prudkými výbuchy energie u štěněte zaskočit. Nejdřív jsou to malé, nemotorné kuličky, sotva ujdou pár metrů – a o pár týdnů později jsou schopní křižovat místnosti nevídanou rychlostí. Někdy se nám až může zdát, že zvíře má nějaký druh záchvatu, když freneticky běhá a není k zastavení. Jde ale o úplně běžný rys chování a obvyklou součást psího dětství.

Nejčastěji se takové aktivity spouští v pozdním odpoledni a zahrnují nejen divoké běhání, ale i různé skákání, převalování a podobně. Pokud nehrozí zranění, pak není potřeba zasahovat, v těsnějších interiérech je vhodné pejska zkusit přesměrovat do lepšího prostoru. Obecně ale platí, že je dobré si takové chvíle bezstarostného bláznění užívat, dokud z nich štěně nevyroste. 

Kousání při pohlazení 

Štěňátka milují mazlení od svých lidí, v určité fázi ale může nastat jisté nedorozumění, když zvíře začne po ruce chňapat zuby. Nejčastěji se to stává v době výměny chrupu kolem 16.–18. týdne života. Pro člověka to může být náročné fyzicky i emocionálně, pochopitelně máme tendence ostře reagovat na bolest, navíc nám podvědomí říká, že štěně už se nechce mazlit, a naopak na nás útočí. 

Pokud víme, že pes je jinak v pořádku, a nemá kupříkladu další projevy nějakých psychických problémů, pak jde o běžné chování, které nemusí mít dlouhého trvání, a hlavně s ním jde pracovat. Je potřeba se obrnit trpělivostí a nasměrovat chování jiným směrem. Možná je pes nervózní kvůli výměně chrupu, možná má rád divočejší hry a neuvědomuje si, že ruka není hračka.

Pokud po nějakou dobu bez kousání nevydrží (právě kvůli vypadávání zubů), raději mu místo pohlazení nabídněte k hryzání určenou hračku. Pokud se ale štěně uklidní, určitě by svou porci pomazlení mělo dostat. Je vhodné používat hlasité „au“ a odtažení se, pokud zvíře kouše do ruky – ruka není hračka.

Chyba je ale štěně trestat nebo na něj křičet. Mazlíček musí pochopit, že do ruky se nekouše, zároveň jeho kousnutí ale nesmí vyprovokovat protiútok, který by jen vedl ke spirále agrese a nedůvěry. Naštěstí většina štěňat tyhle věci rychle zvládá a fáze kousání do rukou po čase odchází pryč. 

Náhlé močení bez varování 

Situace je taková, že si hrajete se svým štěňátkem, to ale na vrcholu aktivity najednou všeho nechá a bez varování – třeba i bez dříve naučených signálů, jako je točení se v kruhu či čichání země – vykoná potřebu přímo na koberec. Tyhle neplánované nehody jsou v podstatě součástí procesu učení se rozdílu mezi „pociťuji potřebu“ a „pociťuji potřebu a musím to dát včas najevo“. Opět jde o rys chování, který snese srovnání s malými lidskými dětmi, a který je úplně normální. 

Pochopitelně by bylo chybou štěně za takové nehody trestat, staré metody máchání čumáky v loužičce by měly zůstat zapomenuty. Vztah mezi člověkem a štěnětem by měl zůstat nekonfliktní a chápavý, máme pořád co dělat s učícím se mládětem. Při společné hře se na puzení k potřebě snadno zapomene, nemluvě o tom, že intenzivní fyzická aktivita zrychluje činnost metabolismu.

Ideální je na to v citlivém věku myslet a dělat častěji přestávky věnované tréninku k venčení. A to i tehdy, pokud štěně bylo „na travičce“ těsně před hrou. Pokud to dispozice obydlí a počasí umožní, pak není chybou chodit takto ven ve chvílích zvýšené aktivity třeba po 20 minutách. Toto učící se období také rychle přejde a s trochou trpělivosti založíme na zdravé vylučovací návyky v dospělosti. 

Zamrznutí na vodítku 

Chovatele může překvapit, když jeho doposud řádící chlupaté tornádo zamrzne, jakmile dostane vodítko. Je čas jít ven a pes se odmítá pohnout. Dříve než se rozčílíme, je ale dobré se nad situací zamyslet ze štěněcí perspektivy. Už navykání si na obojek a vodítko může být problematické a žádá si trpělivost – podle odborníků na psí chování může dokonce pro některá štěňata být první seznamování s pocitem „omezené svobody“ nejen velmi nezvyklé, ale až děsivé. Když s vámi štěně odmítá na vodítku jít, tak to většinou není projev vzdoru, ale obav a zmatení. 

K předcházení takových situací je potřeba postupovat citlivě. Někteří jedinci si potřebuji zvykat pomocí co nejlehčího obojku (těžký pocit kolem krku je straší) a prvotní volnosti na něm. Pokud se štěně s vodítkem teprve seznamuje, dejte mu čas chodit zprvu volně, pomáhejte si pomocí pamlsků k chůzi a podobně. Zamrzávání bývá velmi často důsledek nějaké negativní asociace s vodítkem, například uspěchané první procházky spojené s příliš velkým taháním a omezováním volnosti. 

Honění oblečení 

Většina psů má neodolatelné nutkání k pronásledování rychle se pohybujících předmětů, ať už jsou to míčky, hozené klacky, veverky – a u štěňat i jinak běžné věci, jako třeba lidské nohavice nebo boty. Pokud vám začne štěňátko chňapat po nohách, neznamená to většinou, že je agresivní nebo že jde konkrétně po vás. Spíše je to hravost, někdy ještě navíc mimoděk podpořená dřívějším chováním člověka. Štěně vítá každou pozornost a příležitost ke hře, a leccos si pamatuje. Vstáváte a nadšené štěňátko už nějakou dobu toužící po zábavě se nechá chvíli bavit máváním nohavice pyžama? Žádný div, že zkouší stejnou veselou hru i s dalšími kalhotami.  

V podstatě platí, že takové chování je neškodné, může se ale stát obtěžujícím, a tak je dobré jej nijak nepodporovat, a naopak opět přesměrovat jinam. Když pejsek bude chtít začít hru s rukávem, nohavicí či tkaničkou od bot, raději mu nabídněte jinou hračku. Když bude chtít chytat kalhoty během procházky, učte jej, že odměnu a pomazlení dostane tehdy, pokud se naučí kráčet podél lidských nohou v klidu. 

Některé rysy štěněcího chování se mohou zdát zvláštní, jiné dokážou nabrat obtížnou formu. Jen naprosto minimální počet zdravě vyrůstajících pejsků má ale nějaké psychické či behaviorální potíže. Většinou se prostě chovají tak, jak se od (psích) dětí očekává, hravě a rozpustile, a na nás je jen udržet si rozvahu, trpělivost a citlivý přístup.