Existuje i počeštěná verze jména psa - šápendús - což je v podstatě přepis toho, jak se v holandštině vyslovuje. Holandský způsob psaní ale začíná převažovat i v našich končinách, proto se jej přidržíme. Někdy se navíc můžeme setkat i s neoficiálním názvem holandský ovčák.  

Jak napovídá už jeho jméno, původně šlo o psa pasteveckého. Zajímavé je, že je o jeho minulosti a původu vlastně známo velmi málo. Obecně lze asi říci, že vzešel z obecného typu psů chovaných na farmách a pastvinách, pravděpodobně v provinciích Drenthe a Veluwe. To je oblast lesů a bažin, ostatně slovo „does“ obsažené ve jménu plemene znamená v místním nářečí právě „bažina“.

Zde chovaní psi byli spíše obecným typem než konkrétním plemenem a pro chybějící záznamy v podstatě nevíme, kdy začal být schapendoes cíleně šlechtěn. Snad jen v roce 1870 se na jedné z prvních psích přehlídek v Nizozemí předváděl pes z řečených oblastí, který podle popisu holandskému ovčáckému pudlu odpovídal. 

Téměř vyhynul

Ví se také, že tito psi za druhé světové války takřka vyhynuli, spíše z důvodu poklesu zájmu o chov než kvůli válečným událostem. Na přelomu 40. a 50. let si ale skupina nadšenců všimla, že z venkova takřka vymizel tradiční ovčácký pes, kterého začali cíleně nazývat jedním z mnoha starších jmen – schapendoes.

V roce 1952 tak vznikl první chovatelský klub, v roce 1954 první standard plemene a začala dlouhá snaha o záchranu holandského ovčáckého pudla. Podařilo se, dodnes ale platí, že všichni psi plemene jsou potomci jen několika málo jedinců, které se podařilo chovatelskému klubu na venkově ještě najít. Díky šlechtitelskému programu jsou schapendoesové spříznění s menšími pasteveckými plemeny Evropy – bearded kolie, pilo, polský nížinný ovčák, briard či staroanglický ovčák.  

Mezinárodního uznání asociací FCI se plemeno dočkalo v roce 1971, později jej uznala i americká AKC. Dnes již pes není ohrožen vyhynutím, pořád je ale poměrně málo početný. Postupně se ale objevuje v různých zemích, například v Česku byl vůbec první vrh štěňat zaznamenán v roce 2018. 

Dobře se cvičí

Vzhledem je to středně velký, lehce stavěný pes. Dorůstá asi 43–50 cm při hmotnosti 10–20 kg. Charakteristickým znakem je dlouhá, splývavá srst, která kryje celé tělo a spadá do očí. Kryje také poměrně malé, volně svěšené uši tak, že skoro nejsou patrné. Na dotek je hrubá a velmi dobře izoluje a chrání. Standard plemene povoluje v podstatě jakoukoliv barvu srsti. Ochlupení má sice sklony k plstnatění, stačí jej ale občas kartáčovat, žádným způsobem se nestříhá. 

Schapendoesové se dnes už skoro vůbec nevyskytují v původní ovčácké roli, stali se z nich především společníci. Přesto si zachovali leccos ze své minulosti – jsou velmi aktivní a vyžadují hodně pohybu, není to proto pes vhodný do bytu. Také se ale velmi dobře cvičí, jsou inteligentní a nezávislí a umí excelovat ve psích sportech.

Povahou je to velmi živé, přátelské a hravé plemeno, které má rádo děti, zábavu a srší neutuchajícím veselím ze života a pohybu. Holandský ovčácký pudl v tomto směru představuje skvělého kandidáta pro rodinného psa, a je tak vlastně škoda, že není četnější a dostupnější.

Ano, jeho chovatel by měl být aktivní člověk, na válení ho příliš neužije a skoro jako by se nedokázal unavit. Milovníci plemene ale nedají na tyto holandské chlupáče dopustit, tak je možné, že v budoucnu jejich popularita ještě poroste.