Šarpej je označován za starobylé plemeno, bohužel ale jeho vývoj či původ nelze podložit nějakými písemnými záznamy. Předpokládá se, že jeho předky jsou strážní psi z období dynastie Han (2. stol. př. n. l.–2. stol. n. l.). Kdybychom na šarpejích vyhladili jejich vrásky, rázem by byli soškám těchto psů nápadně podobní – ostatně v Číně „nevrásčitá“ forma dodnes existuje. Předpokládá se, že tito dávní psi budou společní předci šarpejů a čau-čaů.

Také se má podle výzkumu za to, že se šarpej ve své dnešní podobě zformoval už před několika staletími a díky relativně izolovaným chovům se dále příliš neměnil křížením. Charakteristický rys povislé kůže ale přinesla až moderní obnova plemene – u tradičních psů nebyl moc výrazný.

Nejvzácnější plemeno

Kdy přesně ale lze o skutečném šarpejovi hovořit, není jasné. Nicméně evropští cestovatelé už v raném 19. století popisují „čínské bojové psy“, kteří podle všeho byli šarpejové. Pes byl velmi běžný a oblíbený v podstatě až do poloviny 20. století, a to nejen v Číně, ale i v Tibetu. Dramatické dějiny moderní Číny se ale na plemeni podepsaly a v 70. letech se šarpej ocitnul na pokraji vyhynutí.

V roce 1973 ale hongkongský podnikatel Matgo Lo vzal za svůj úkol toto tradiční plemeno zachránit (Hong Kong tehdy ještě spadal pod britskou správu). Ještě v roce 1978 zapsala Guinessova kniha rekordů šarpeje jako nejvzácnější plemeno na světě s pouhými 60 jedinci. To přineslo psům ale jistou popularitu, ke snaze Matgo Loa se připojili psí chovatelé ve Spojených státech a výsledkem bylo obnovené plemeno.

Povislá kůže 

Vedlejším efektem obnovy a příkřížení některých jiných plemen (například bulteriérů nebo buldoků), které ne vždycky bylo dobře promyšlené, byl onen neustále zmiňovaný rys povislé kůže. Naopak původní hladkou formu udržuje jen několik nadšenců v Hongkongu a počítá se jen na pár stovek jedinců. Šarpej je dnes poměrně rozšířený, a i v Česku se s ním setkáváme běžně.

Je to spíše středně menší pes, dorůstá velikosti 44–51 cm při hmotnosti 16–29 kg. Vzhledem připomíná mastify, ačkoliv příbuzný je spíše špicům. Za nejbližší příbuzné můžeme označit čau-čau, geneticky ale tvoří jednu skupinu i s japonskými psy šiba a akita. Nejtypičtějším rysem je vrásčitá, povislá kůže, která dává psovi robustní a podsaditý vzhled. Připomeňme ale, že „hladká“ varianta, dnes vzácná a v Evropě v podstatě neznámá, je onou tradiční a původní.

Hlava je v poměru k tělu velká, s menšíma, sklopenýma ušima. Typickým znakem, který sdílí s čau-čauy, je modrošedá barva jazyka. Srst je krátká a hladká, většinou zlatá, červená či černá, ale i krémová, šedá či žíhaná. Celkové vzezření nezapře někdejšího bojového psa, který stále oplývá značnou silou.

Pes pro zkušenější chovatele

Navzdory svému vzhledu není šarpej líný ani pomalý, či snad dokonce hloupý. Sice to není žádný atlet a na psí sporty ho moc neužije, přesto dokáže překvapit mírou aktivity, jakou dokáže vyvinout. Je ovšem potřeba říci, že šarpej má své „ale“.

Není to pes pro začátečníky – umí být tvrdohlavý při výcviku a potřebuje pevnou ruku, také si špatně pamatuje povely. Není vhodný k malým dětem, špatně snáší jejich křik i neohrabané pokusy o mazlení. Nebývají sice obvykle agresivní vůči lidem, ale s jinými psy rádi vyvolávají rvačky, snad jako dědictví předků používaných při psích zápasech.

K tomu dodejme, že plemeno je poměrně zhýčkané, a tak není vhodné k celoročnímu pobytu venku, naopak potřebuje svůj klid a pohodlí v domě. Jeho záhyby a vrásky sice působí roztomile, vyžadují ale péči a hrozí výskyt kožních problémů.

Předchozí výčet působí poměrně negativně, má tedy pes vůbec nějaká pozitiva? Samozřejmě – jako společník je oblíbený. To proto, že když pomineme úplně malé děti, tak má povahu rodinnou. Svým lidem je zcela oddaný a bezmezně je miluje. Navíc je to oddaný hlídač a obranář, který se navzdory menšímu vzrůstu umí velmi výrazně ozvat. Při dobré socializaci je aktivní a hravý a překvapuje svými projevy inteligence.

Šarpej je jednoznačně psem vhodným pro zkušené chovatele. Zároveň je to ale dobrý společník pro městský styl života, nevyžaduje příliš mnoho pohybu ani venkovní pozemek. Odměnou za péči a lásku je pak pro svou rodinu skvělým hlídačem i kamarádem.