Pes nese jméno po Leenertu Saarloosovi (1884–1969), nizozemském chovateli psů. Ten dospěl už ve 30. letech k závěru, že německý ovčák byl sice skvěle založeným plemenem, stal se ale až příliš přešlechtěným a domestikovaným. Tak vznikla Saarlosova myšlenka pokusit se navrátit křížením „k přírodě“. Na základě toho v roce 1935 zkřížil německého ovčáka s fenou eurasijské vlčice chované v rotterdamské zoo. Vzniklé mezidruhové hybridy pak zpětně křížil opět německými ovčáky, aby vlčí krev naředil. 

Saarloos měl iracionální odpor k očkování psů, proto mu mnoho štěňat pomřelo na psinku. Přeci jen se mu ale nakonec podařilo etablovat svébytné plemeno vlčáka. Pes ale neměl požadované vlastnosti a bylo zkonstatováno, že se jako pracovní (hlídací a služební) nehodí. Chov byl nicméně udržován, neboť zainteresovaní odborníci oceňovali, že se jedná o přátelského společníka, který má blízko k idealizovanému přirozenému, nepřešlechtěnému psu. 

Až třetina vlčích genů

V roce 1963 se Leenert Saarloos ještě pokusil o obnovu širšího chovného programu a do stávajících linií přikřížil další vlky. Roku 1969 ovšem zemřel, aniž by se dočkal etablování svých psů jako plně uznaného plemene. Nějakou dobu se mělo za to, že chov skončil, hlavní nizozemská psí asociace se ale rozhodla plemeno zachovat. V roce 1975 jej proto zaregistrovala pod jménem vzdávajícím hold tvůrci plemene, roku 1981 se pak saarlosův vlčák dočkal mezinárodního uznání. 

Zajímavostí je, že mezi vlčáky má ten saarloosův asi největší procento vlčích genů. Poslední studie z roku 2019 ukazují, že zatímco u československého vlčáka tvoří 11–12 %, u saarloosova je to 18–33 %. Právě československý vlčák je asi nejvýraznější konkurence plemene, protože je lépe cvičitelný a přitom je mu vzhledem velmi podobný.

Saarloosův vlčák se tak sice chová v řadě zemí, včetně Česka, není ale příliš početný. Dnes také existuje v Nizozemí hlídaný chovný program, který se snaží vylepšit celkové zdraví a řešit malou populaci plemene křížením s dalšími psy. Postupuje se ale velmi opatrně, aby se nenarušila čistokrevnost původních psů. 

Plachá až bázlivá povaha

Vzhledem nezapře svůj podíl vlčích genů. Je to velký, pevně stavěný pes, jehož tělesné proporce, srst i způsob pohybu vlka nápadně připomíná. Dorůstají výšky do 75 cm při hmotnosti kolem 45 kg. Stavba těla i pohyb odpovídá vlčímu vzhledu – to znamená, že na jednu stranu je saarlosův vlčák svalnatý a spíše silný, chodí ale se zvláštní elegancí a lehkostí. Srst je krátká a hustá a dobře chrání před nepřízní počasí, objevuje se vlkošedá, nazrzlá a vzácně bílá barva. 

Jak jsme uvedli, saarlosův vlčák se vyznačuje zvláštní a svým způsobem unikátní povahou. Je totiž nápadně plachý, někdy až bázlivý. Vlky máme sice spojené spíše s bojovností, ve skutečnosti jsou to ale velmi opatrná zvířata. A právě tato plachost divokého tvora se na saarlosovi vlčáky do určité míry přenesla. Jelikož jde o „přirozenou“ vlastnost, existovala kdysi dokonce snaha tento rys zanést do standardu plemene jako požadovaný, nakonec k tomu ale nedošlo. Přesto zůstává větší či míra plachosti u těchto vlčáků přítomná. 

Ne snad, že by se člověka báli a chovali se naprosto jako vlci, kteří se mu v přírodě vyhýbají. Při chovu od štěněte a výchově si najdou svého člověka ke kterému přilnou. Právě včasná a správná socializace má na výslednou psí povahu velký vliv. Pes se při tom učí důvěřovat novým lidem a neznámým situacím, což účinně potlačuje jeho plachost. Tak se mohou rozvinout jeho další vlastnosti, pro které se těší mezi chovateli velké oblibě. 

Saarloosům vlčák totiž umí být velmi mírný, přátelský a citlivý – v podstatě jde o citlivého psího kamaráda v těle vlka. Také jsou velmi mrštní a pohybliví, takže jako rodinní společníci pro aktivní chovatele mají ideální vlastnosti.  Už jsme ale naznačili, že s výcvikem u nich bývá problém: jsou při něm spíše tvrdohlaví a nezávislí. Vedení potřebují, na rozdíl od československých vlčáků se ale nenaučili být dobrými služebními psy či hlídači.

Saarlosův vlčák má oprávněně své fanoušky a své místo mezi psími plemeny. Není to sice mazlíček vhodný pro každého, kdo ale touží mít doma přátelského vlka, ten nad ním může uvažovat.