V přírodě byl původně rozšířen na ostrovech Jáva a Bali, díky lidem se ale postupně dostal i na Havaj, do Japonska a dalších zemí jihovýchodní Asie. Navzdory rozšíření jeho populace jich ale dnes ve volné přírodě dramaticky ubývá a ve své někdejší domovině jsou považováni za ohrožený druh.

Rýžovníci totiž dělají čest svému jménu, a tak kromě odchytu pro chovatele může za úbytek hlavně jejich vybíjení coby škůdců. Zákonná ochrana těchto ptáčků je v Asii v podstatě nevymahatelná.

Jméno "rýžovník" nevzniklo náhodou. Jeho hlavní potravou je totiž rýže z polí, zdivočelé populace vzešlé z uprchlých mazlíčků ale obývají i města. Známí jsou například v Kalkatě či Madrasu v Indii či v Colombu na Srí Lance. V přírodě vytvářejí menší hejna.

Jsou to malí, asi 15 centimetrů dlouzí ptáčci s kulatým tělem. Krátký silný zobák je srovnatelný s jinými astrildovitými ptáky. Zbarvený je poměrně nevýrazně – v přírodní variantě má šedá křídla, béžové břicho a hruď. Černý je ocas a hlava, která má typické, zářivě bílé líce. Zobák bývá sytě červený.

Díky dlouhému šlechtění ale existuje i řada jiných barevných variant, například bílá či plavá. Zajímavá je varianta vzniklá zkřížením bílé a přírodní – výsledné zbarvení se nazývá "straka".

Neměl by být nikdy úplně sám

Ve volné krajině sice rýžovníků ubývá, mezi chovateli jde ale o stálice. V Evropě se patrně jako okrasní klecoví ptáčci objevili už v 18. století, dnes je lze pořídit snadno a levně díky množství chovatelů. Jsou to nenároční, klidní ptáčci, kteří se dobře snáší i s jinými druhy. Někdy se sice může objevit agresivnější sameček, ale není to pravidlem.

Díky jejich mírnosti je zvykem je často chovat ve společných klecích se zmiňovanými zebřičkami a chůvičkami, snesou se i s některými papoušky. Dobře zvládají klecový chov, někteří chovatelé dokonce uvádějí, že klece jsou pro ně vhodnější, než velké voliéry. Velikost musí samozřejmě odpovídat množství chovaných ptáků – a ještě dodejme, že rýžovník by neměl být úplně sám.

Krmí se různými druhy prosa, lesknice, semencem, ovšem a podobně – a vedle toho můžeme za základní potravinu považovat rýži. Neholdují sladkému ovoci, mají ale rádi zeleninu a pochoutkou jim je strouhaná mrkev. Pokud jde o zdraví, shodují se chovatelé, že ptáčci v podstatě nebývají nemocní, pokud je o ně dobře postaráno. Chováme-li je přeci jen venku, je navzdory jejich odolnosti dobré přezimovat v interiéru.

Nejsou to sice velcí mazlíčci jako někteří papoušci, přesto jde o milé společníky. Není divu, že jejich mírné švitoření je spolu s rychlým pohybem v klícce předurčilo k roli okrasných ptáků. Pokud je navíc odchovaný od mláděte, zvykne si i na svého člověka – a ten potom zjistí, že jde o ptáčka hravého a energického.