Tyto krasavice a krasavci patří mezi nejstarší kočičí plemena na světě. Jsou potomky egyptských domestikovaných koček, které Římané ve starověku přivezli na britské ostrovy.

Ty se pak promísily s tamními divokými kočkami a během staletí se vyvinuly v robustní kočky s velkou hlavou a krátkou ale hustou srstí. Ta jim pomáhala čelit náročným ostrovním podmínkám. 

Během 19. století pak byly řízeně vyšlechtěny v typ s modrošedou srstí - takzvanou britskou modrou. V 70. letech 19. století byla představena na první kočičí výstavě v Londýně a setkala se s nadšenou odezvou.

Jenže ještě koncem 19. století jí začaly krást oblibu dovezené, módní předchůdkyně dnešních perských koček a během první světové války se toto plemeno stalo ještě vzácnější. Nakonec však "pomohly" právě peršanky. V následujících desetiletích přispěla vedle perských koček a ruských modrých do genetického koktejlu i kartouzská kočka a v 70. letech 20. století byl oficiálně uznán standard plemene britské krátkosrsté kočky. 

Barev mnoho 

"Britky" mají velkou, kulatou hlavu, plné tváře, ty jsou obzvlášť patrné u kocourů, robustní osvalený hrudník a krk, oblé rozložité tlapky, široké zaoblené uši se špičkou a velké, hluboké, daleko od sebe posazené oči. Jejich hustá srst je hustá, kvalitní a připomíná plyš. 

Standardních barev je pak celá řada. Vedle šedomodré se tak světem prohánějí, nebo spíš procházejí, "Britky" krémové, bílé, modrokrémové, černé, červené, želvovinové, kouřové, čokoládové, stříbrné, lilové či varianty činčila. A také dvoubarevné v kombinaci s bílou.

Takzvané "bicolor" jsou ty, kterým bílá pokrývá 1/4 až polovinu těla, harlekýni jsou bílí z více než poloviny a v případě takzvaných van se jedná o kočky, které jsou bílé téměř celé - kromě ocasu a skvrn na hlavě. Britky tříbarevné jsou pak v podstatě kočky želvovinové s bílou. 

Co se kreseb na srsti týče, chovají se kočky mramorované, tečkované, tygrované a poměrně nově také kočky s takzvanými odznaky. 

Koťata britské krátkosrsté kočky | zdroj: Pixabay

Jak už bylo zmíněno, britská krátkosrstá kočka je zpravidla mazlivá pohodářka, která se hodí jako parťačka i do rodin, kde jsou malé děti, neboť má snášenlivou povahu. Zároveň je však třeba vzít na zřetel to, že mají rády svůj klid, "své lidi" a s přibývajícím věkem je spíše méně aktivní. Nemá ráda změny a pokud se jí něco nelíbí, dá to najevo. Na druhou stranu se často slušně snese i s dalšími zvířecími obyvateli domácnosti. 

Co se častějších zdravotních problémů týče, tak tyto kočky občas trápí problémy s klouby, mají též predispozice k hemofilii B a hypertrofické kardiomyopatii. Hrozí jim též dědičné ledvinové cysty, predispozici k tomuto onemocnění však lze odhalit ultrazvukem již v desátém týdnu života kotěte. 

Otisk tlapky v popkultuře 

Britská krátkosrstá kočka je suverénně nejpopulárnější plemeno ve své domovské zemi. Zároveň se však tato roztomilá zvířata slušně otiskla i v popkulturních produkcích. Právě Britka byla předlohou pro Šklíbu v literární klasice Alenka v Říši divů. Zástupkyní tohoto plemene je také Arlene, kamarádka kocoura Garfielda, Smokey v příběhu o myšáku Stuartu Littlovi a možná i Kocour v botách ve filmech o Shrekovi.