Začněme trochu zeširoka, u samotné biologické podstaty kočky. Jak vědí všichni milovníci těchto mazlíčků, kočka je nejen elegantní a přítulná, ale umí být svému okolí i smrtící. Predátor evolucí skvěle obdařený k lovu menších živočichů. Právě ve slově „menších“ je ale skrytý háček. Menší kočkovité šelmy jsou totiž tzv. mezopredátoři – to značí, že v nemilosrdném řetězci přírody mohou být jak lovcem, tak kořistí větších a silnějších živočichů. Stopy tohoto chování nacházíme i u našich domestikovaných koček domácích: umí nejen skvěle lovit, ale také se dobře skrývat. Vyhledávají instinktivně vyvýšená, a tedy bezpečná místa. A mají instinktivní potřebu v některých situacích maskovat svůj pach. 

Tím se dostáváme k jádru věci. Ačkoliv našemu mazlíčku pravděpodobně nehrozí, že by ho v jeho domácím teritoriu lovila větší šelma, přesto má řada koček zachovaný instinkt, který jim říká, že mají zahrabávat své exkrementy. Nedělají to všechny, nedělají to většinou ani příliš pečlivě, přesto drtivá většina koček aspoň párkrát packou nad vykonanou potřebou zahrabe. Samozřejmě jsou pak i jedinci, kteří své výtvory maskují s takovou vehemencí, jako by v bytě opravdu brousila puma.  

Přirozené chování

Samotné hrabání v podestýlce je tedy zcela přirozené a nemůžeme se kvůli němu na kočky zlobit. Navíc je to příznak dobré hygieny, kočky totiž své exkrementy instinktivně zahrabávají v přírodě i proto, aby se jim v teritoriu nešířili paraziti. Nemluvě o tom, že aktivity v záchodku jsou vlastně dobře. Když se kočka o své výtvory takto stará, znamená to, že toaletu přijala za svou a cítí se v ní přirozeně.

Horší varianta totiž je, že zvíře nehrabe podestýlku, neboť kálí všude jinde, jen ne tam, kde by mělo. Kočičí chování samotné bychom tedy měnit neměli. Pokud nám ale na podlaze končí podestýlka, která nám opravdu vadí, můžeme se zamyslet nad možnými opatřeními. 

Je záchodek čistý?

Nejprve je potřeba se zamyslet nad tím, zda záchodek čistíme dostatečně často. Mazlíček se totiž může dostat do úzkostlivého dilematu: upřímně chce použít svůj záchodek, tak jak je naučený, ale vůbec se mu nechce vstupovat do špinavé, nevábné hmoty. Potřebu se tedy snaží vykonat co nejvíc při okraji bedničky, přičemž následně hrabáním podestýlku rozhází ven. Řešení je jasné: pevné exkrementy bychom měli z toalety odstraňovat hned, či alespoň jednou denně. Celou podestýlku pak vyměňovat vždy během pár dní, než se stane promáčenou a nepříjemnou na dotek. 

Na druhou stranu, nesmíme to s podestýlkou přehánět. Ne vždycky platí, že čím více, tím lépe. Čím je bednička plnější, tím snáze se její obsah rozhází – lépe je tedy toaletu nepřesypávat, i když to znamená měnit obsah častěji. Ještě dodejme, že tato příčina se může výrazně stupňovat u starších koček, které mohou mít až fyzické problémy se na větší hromadu podestýlky vyškrábat a pohodlně se na ní udržet. O to horší je pak nepořádek, když chce taková kočka – trpící třeba artritidou – záchodek opustit. 

Příliš stísněné

Častým problémem je i tvar, a hlavně velikost toalety. Je pochopitelné, že obzvlášť v těsnějších bytech nechceme mít kočičí záchodek zabírající příliš mnoho místa. Lehko se pak ale stane, že zvíře má problém vykonat pohodlně potřebu, a přitom nerozsypat výplň všude kolem sebe. Na trhu se navíc objevují různé bedničky se zvýšenými okraji či dokonce ve tvaru malé boudy (některé kočky opravdu vyžadují k vykonání potřeby soukromí). To může být dobrá alternativa, pokud náš mazlíček patří mezi ty jedince, kteří potřebují dostatečný prostor. 

Může se stát, že ať děláte, co děláte, podestýlka neustále končí na zemi. Je to třeba tím, že konkrétně váš mazlíček má hrabání prostě rád a užívá si pořádný úklid po své potřebě. Nežádoucí vysypávání minimalizujete tvarem a objemem toalety, pořád to ale nestačí. Jak jsme řekli na začátku, byla by chyba kočku nějak převychovávat či dokonce trestat. Koncept toho, proč je hrabání nežádoucí, je pro ni neuchopitelný a zopakujme: kočka nedělá nic špatného.  

Rohožka pomůže

Pokud je ale vysypaná podestýlka opravdu problém, je potřeba zařídit okolí bedničky. Výrobci chovatelských potřeb už zareagovali na tuto poptávku, a tak jsou dnes dostupné různé speciální rohože ke kočičímu záchodku. Ty jsou dělané například tak, že podestýlka propadává sítem do záchytného prostoru, a čas od času se rohož jen rozepne a vysype. Případně některé zvláštní rohože pomáhají kočce pořádně očistit packy dřív, než začne roznášet podestýlku po bytě. 

Přiznejme si jedno: i lidé si rádi svou toaletu dělají příjemným místem. S vědomím tohoto možná není takový problém vcítit se i do potřeb kočičích mazlíčků, kteří chtějí vykonat svou potřebu v klidu a podle svých nejlepších návyků. Naštěstí pro člověka není velký problém se takové kočičí toaletní etiketě přizpůsobit.