Rotvajler je jedno z nejstarších plemen, jeho předek byl oblíbený už u starých Římanů, kteří ho využívali jako pasteveckého psa. Obzvlášť oblíbený byl u řezníků, kteří rychle rozpoznali jeho potenciál nejen jako hlídače stáda před dravci i zloději, ale i jako svého bodyguarda na trzích.

Tržba nemohla být bezpečněji uložena než v koženém měšci, který psům uvazovali kolem krku. Zloději si tak svůj úmysl rychle rozmysleli. Protože střediskem obchodu s dobytkem bylo od antiky město Rottweil, dalo jméno i plemeni.

Později rotvajleři ztratili význam jako pastevečtí psi, ale našli využití jinde – zejména jako služební psi policie nebo třeba pohraniční stráže. Jako služební pes byl rotvajler uznán v roce 1910. Jako plemeno byl ale oficiálně uznán až v polovině 30. let 20. století.

Rotvajler je velké a mohutné plemeno molossoidního typu, ze kterého už na první pohled vyzařuje síla, přesto nepůsobí těžkopádně. Naopak je jeho svalnaté atletické tělo plné energie. Plemeno lze sice rozdělit do čtyř výškových skupin, nejčastěji je však zařazováno mezi velká plemena s kohoutkovou výškou 65 cm u psů a 60 u fen. Má černou srst s krátkou podsadou a sytě červenohnědým pálením, naopak výskyt bílé skvrny na těle je nežádoucí.

Nepodceňte výcvik

Rotvajleři jsou velmi přátelské, pohodové a klidné plemeno, které sice uznává svého hlavního pána, ale miluje jeho smečku a je ochotné za ni položit život. Jsou velmi poslušní, dají se snadno vycvičit a sami o sobě nejsou agresivní. Velmi důležitý je však výcvik a povaha majitele.

Pro svou mohutnost býval rotvajler v minulosti často volbou chovatelů, kteří se z něj snažili agresivním výcvikem, bezohledným zacházením a týráním vytvořit agresivní bestii. Pod odborným dohledem a v milujícím prostředí se ale naplno projeví jeho přátelská a uvolněná povaha – ostatně rotvajleři jsou vhodní i jako rodinní psi. Potřebují ale zkušeného psovoda.

Bohužel kvůli chybám ve výcviku, nezvládnutí socializace, případně cílenému výcviku směrem k agresivitě mají rotvajleři pověst útočného psa a jejich chov je v některých zemích zakázán nebo podléhá náročnému procesu schvalování.

Přestože se dokáže smrštit i do malého bytu, dlouhé venčící procházky by měly být samozřejmostí. Ideálně, když k nim přidáte i nějaký aktivnější pohyb – rotvajler vás například mile rád doprovodí při jízdě na kole.

Na péči jde o poměrně nenáročné plemeno, srsti stačí občasné kartáčování. Samozřejmě musíte počítat s tím, že tahle hora svalů toho také hodně sežere. Proti nemocem jsou rotvajleři poměrně odolní, vyskytnout se u nich však může dysplazie kyčle a loktů.