Způsob, jak pomocí řeči těla psi komunikují, je jim geneticky vlastní a lze ho sledovat už malých štěňat. Částečně do toho vstupuje učení se – jsou například popsány příklady psů, kteří pochopili, že lidský úsměv je pozitivní gesto a snaží se ho napodobit. Přitom ale když pes ukazuje zuby, nic moc pozitivního v tom není. Základy řeči těla lze tedy aplikovat na všechny psy, nicméně je potřeba brát v úvahu individuální projevy.

Pokud bychom začali tak říkajíc od vršku, první zaujmou oči. Ostatně "dělat psí oči" se stalo příslovečným. A skutečně, tenhle typický výraz "prosebného pejska", který spočívá v rozšíření očí do skoro až dětské podoby, je výsledkem evoluce. Pejsci se zkrátka přizpůsobili tomu, co evolučně brnká na naše emoce soucitu.

Ovšem pozor, ostrý, přímý psí pohled, který taktéž vyžaduje oči rozšířené, to už je jiná kategorie. Jakmile se pes takto kouká a nemrká u toho, je to výzva. I proto se doporučuje cizímu psu nekoukat přímo do očí.

Řeč těla jde až tak daleko, že velmi často signálem přicházejícího útoku je to, že přímý pohled doplní náhle rozšíření zorniček. Pravým opakem tohoto gesta je pak psí přivírání očí – podobně jako u koček nám tím pes dává najevo radost a pohodu, ostatně blaženého zavírání očí si můžete všimnout, i když svého miláčka drbete za ušima.

Pozor na "úsměv"

Další komunikační nástroj na hlavě jsou ústa, či tlama, chcete-li. Pokud pes zdvíhá rty tak, aby ukázal ostré přední zuby, je to jasná známka agrese či strachu. Pokud ovšem stahuje rty více dozadu, a odhaluje tak i zuby po stranách a vzadu, může jít o projev podřízení se a submisivity. Mezi psy po takovém gestu někdy následuje kousnutí do krku, aby dominantní pes opravdu ukázal, kdo je tady pánem.

V otázce cenění zubů se ovšem v poslední době potýkáme se zmatky. Kdysi jednoznačné gesto se zkomplikovalo tím, že psi se přizpůsobují lidským úsměvům. Chovatel "naladěný" na svého psa tak může poznat, že jeho miláček necení zuby z náhle agresivity, ale ze snahy se "lidsky usmát".

Důvěrně známým gestem úst z druhé strany škály, které zná každý milovník psů, je pak odpočinek s otevřenými ústy – tehdy je pes uvolněný a cítí se v bezpečí. Nejtypičtější psí gesto – olizování tváře či rukou – je pak doopravdy ekvivalent psího polibku a projevu nejvyšší náklonnosti.

Sledujte uši

Skutečným barometrem psí nálady jsou uši. Pravda, někdy může nastat problém s anatomií toho kterého plemene – u některých psů se zkrátka pohyb uší čte hůře, než u jiných. Pokud bychom si ale za příklad vzali například německého ovčáka, pak obecně platí, že uši vztyčené směrem dopředu značí psa v pozoru či zaujatého, jemné nuance (kombinace uší a výrazu tváře) ale mohou naznačovat i přechod do agresivity. Stejně tak se uši stažené – podle míry napjatosti a ostatních projevů těla – pohybují na škále od agresivity až po strach a submisivitu.

To, co nám sděluje pes ušima či zuby, je ale potřeba zasazovat do širšího kontextu celého postavení těla. O něm si něco víc povíme příště.