Ragamuffin - plemeno, které vzniklo tak trochu na truc

25. 7. 2021 – 18:02

Ragamuffin | zdroj: Profimedia

Kočičí plemeno ragamuffin vzniklo odštěpením části chovatelů z klubů čistokrevného plemene ragdoll. Proto jej dodnes zůstává málo početné, a ne plně mezinárodně uznané. Navzdory tomu má ale své oddané ctitele a čas od času se objevuje v nabídce i u nás. Je to šlechtěná, noblesní kočka, jejíž jemný, dlouhý kožíšek ale skrývá také jemnou a přátelskou duši.

Vznik plemene tedy přímo souvisí s chovem koček plemene ragdoll. Tyto kočky, jejichž jméno značí „hadrovou panenku“ vznikly cíleným šlechtěním v 60. letech prací chovatelky Ann Bakerové. Ta se na jednu stranu svým kočkám pečlivě věnovala, byla ale poněkud kontroverzní osobností.

Nechtěla se totiž podílet na stávajícím systému chovatelských asociací a pokoušela se kočky držet jako svůj patentovaný vynález. Šlo to až tak daleko, že si založila vlastní asociaci IRCA. Kočky ragdoll jsou od roku 1975 uznávány kvůli odštěpení části chovatelů. V IRCA ale pokračovaly dál „původní“ mezinárodně neuznané kočičí linie.

Právě kvůli duchu velkých restrikcí a stále větší a větší sevřenosti se pak od asociace IRCA v roce 1994 odštěpila další skupina chovatelů. Těm vadilo, že je standard plemene příliš úzký a nepovoluje variantu zvanou cherubim, ačkoliv ta vznikala už od roku 1971.

Právě linie cherubim se pak stala samostatným plemenem pojmenovaným ragamuffin. To má dnes zvláštní pozici, kdy na jednu stranu se jedná o kočky s přísně sledovaným standardem a oddanou chovatelskou komunitou. Zároveň plemeno uznaly jen některé velké asociace, chybí například mezinárodní registrace FIFe.

Mazlivé dámy

Tyto kočky jsou velké a svalnaté. Udává se, že plné zralosti v růstu dosahují až po čtyřech letech života. Mají širokou hruď a mohutná ramena nesoucí hlavu na krátké krku. Celkově tedy mají poměrně robustní vzezření ještě umocněné širokou hlavou a dlouhou srstí. Ta je velmi jemná a měkká a působí načechraným dojmem. Měla by být trochu delší na krku, což přidává do vzezření prvek hřívy. Objevují se u nich v podstatě všechny barevné varianty, stejně jako kresby a znaky.

Obliba těchto koček má dva pilíře: Jsou to vzezřením pěstěné, ušlechtilé dámy, zároveň mají velmi přátelskou a nenáročnou povahu. Základním rysem je jejich velký klid, někdy se dokonce říká, že jde o jedno z nejlínějších plemen. Slovo „líný“ ale vyznívá negativně, proto chovatelé raději hovoří o velké přítulnosti a mazlivosti, navíc se jim tímto označením trochu křivdí, protože často bývají velmi hravé.

Kdo má zkušenosti s ragamuffin, ten říká, že je to skutečný člen rodiny, věrný a oddaný. Je ale potřeba zdůraznit, že je to kočka, která nesnáší samotu. Navíc je naprosto nevhodná pro venkovní chov, takže se jedná vyloženě o interiérové kočky.

Problémy provázející osamostatnění plemene ragamuffin a jeho registraci vedly k tomu, že je to stále vzácné a málo početné zvíře. I kdyby se ale dočkala plného uznání všech asociací, lze předpokládat, že by si zachovala jistý punc výjimečnosti.

Ragamuffin je zkrátka kočkou šlechtěnou pro pohodlné domácnosti a elegantní přehlídky, myši za chalupou asi nikdy honit nebude. Není ale žádnou namyšlenou lady, naopak – lásky má pod svým hustým kožichem na rozdávání.