Historie pudlpointra se začala psát na konci 19. století. Tehdy vyhlášený chovatel a kynolog zaměřující se na lovecké psy – baron Hegewald von Zedlitz, původem ze Slezska – pracoval na vyšlechtění ideálního psa. Tedy takového, který by byl výborný stopař, pointr i retrívr a zvládal dobře práci v lese i na vodě.

Jako milovník psů si baron Zedlitz stanovil mezi cíli i to, aby bylo nové plemeno i inteligentním a přátelským společníkem. Po roce 1881 pak započal program křížení, jehož základem bylo sedm velkých pudlů a na 90 psů různých odnoží pointra, především anglického. Udává se, že pudlí geny byly „dominantnější“, proto takový rozdíl mezi oběma plemeny při křížení. Za zakladatelský pár bývají označování anglický pointer Tell, patřící přímo císaři Fridrichu III., a Hegewaldova fenka pudla jménem Molly.

Sám baron von Zedlitz zemřel v roce 1903, přičemž k dosažení požadovaných vlastností – a tím pádem dovršení šlechtění – bylo podle jeho následníků dosaženo až po roce 1913. Navzdory chovatelskému úspěchu se ale pes nikdy masově nerozšířil, a i když se jeho chov dostal i do několika dalších evropských zemí i USA, zůstává dodnes pudlpointr málo početným. K jeho mezinárodnímu uznání ostatně došlo v FCI až v roce 1959. U nás se pudlpointři čas od času objevují, mnoho jedinců se ale v Česku nechová.

Chytrý a přátelský

Je to středně velký, ale poměrně těžce stavěný pes, který dorůstá kohoutkové výšky 60–68 cm (feny 55–63 cm). Tělo má dobře osvalené, pohybuje se ale lehce a ladně. Tvarem těla se více blíží pointrům, typické rysy mu dává kvadraticky stavěná hlava s kratším, ale výrazným čumákem. Má středně dlouhé svěšené uši a poměrně velké, výrazné oči. Vzezřením zkrátka nezapře, že patří mezi lovecké psy. Zajímavá je jeho srst, která odkazuje spíše na pudlí předky – je hrubá, vlnitá a hustá. Výborně chrání před nepřízní počasí, obvykle bývá zbarvena hnědě, světlehnědě či černě. Podobně jako u pudlů skoro nelíná.

Šlechtitelský program ideálního loveckého psa byl vlastně úspěšný, u pudlpointra se dosáhlo všech požadovaných vlastností. Lovecké pudy má dobře vyvinuté, díky vysoké inteligenci se výborně cvičí. Je aktivní, odolný a houževnatý, zvládá aportovat z vody i na souši a podobně jako pointři ovládá zvláštní způsob stavění, tedy ukazování směrem ke zvěři. Navíc mají pudlpointři i klidnou a vyrovnanou povahu. Ke své rodině bývají přátelští a věrní, vychází dobře i s dětmi, v poslední době se stále častěji objevují v roli domácích mazlíčků.

Je vlastně otázka, proč se pudlpointři nikdy příliš nerozšířili. Vlastnosti mají výborné, a i jako rodinní společníci jsou to hraví a milující tvorové. Snad je to otázka oblíbenosti jiných loveckých plemen, snad měli prostě dějinnou smůlu a nikdy se jejich chov nepodařilo více zpropagovat. Mezi myslivci se objevují i názory, že plemeno ještě není úplně ustálené a jeho výcvik potřebuje spíše zkušeného chovatele. Pro běžného člověka tak tento pes zůstává spíše jistou vzácností či kuriozitou, ačkoliv máme k místu jeho původu blízko.