Jaká plemena bychom tedy vybrali jako příklady kapesních psíků, kteří by se málem vlezli do čajového hrníčku?
Pomeranian
Pomeranian čili pomořan je potomkem trpasličí varianty německého špice. Mezinárodní asociace FCI považuje pomeraniana za součást plemene německý špic, mnohé chovatelské kluby ale díky stoletému oddělenému vývoji mají za to, že pomeranian a trpasličí forma německého špice jsou dvě odlišná plemena. Zajímavé je, že šlo kdysi o pracovního psa, jak ostatně ukazují větší špicové. Pomořan se v průběhu své historie v roli společenského psa pořád zmenšuje. Ještě za královny Viktorie, která byla svou láskou k tomuto plemeni vyhlášená, byli dvojnásobní. Dnes dorůstá jen do cca 20 cm při hmotnosti 1,8–3 kg. Malé tělo ale skrývá veselého a aktivního ducha.
Pudl
Pudlové jsou psi vyhlášení svou inteligencí a společenskou povahou. Patří mezi ta plemena, která mají široký rozptyl velikostních kategorií. „Standardní“ pudl dorůstá 45–60 cm a je to středně urostlý, poměrně atletický pes. Do našeho výběru se ale dostává díky své formě kategorie toy. Existuje i trpasličí pudl, ten mívá 28–35 cm. Toy pudl je ale ještě menší, tedy skutečně kapesní vydání psa: měří jen 24–28 cm. Kromě povahy jsou oblíbení také proto, že ač mají bohatou srst, takřka nelínají. Což ocení alergici i koberce.
Maltézský psík
Maltézáčci jsou pravděpodobně velmi starým plemenem, jehož předci ve starověkých středomořských přístavech pomáhali chytat krysy. Už ve středověku a hlavně během renesance se ale stali plemenem společenským, které doprovází tu nejvybranější společnost. Nevhodným křížením málem vyhynul, dnes ale opět patří mezi psí aristokracii. Je to vlastně jeden z nejznámějších zástupců „kapesních“ psích společníků. Dorůstá hmotnosti 2–5kg při výšce kolem 20 cm, což mu skoro i dává rozměry plyšové hračky. Nicméně platí to, co u všech živých tvorů: zvíře není hračka. Maltézský psík umí dát najevo, že je to inteligentní, nezávislá osobnost. Ale pravda, není to pes přehnaně aktivní a tak si toho klidného domácího mazlení s ním majitelé užívají dost.
Jorkšírský teriér
Notoricky známý jorkšír patří mezi další archetypy miniaturních psíků. Je to stálice mezi společenskými psy, jeho předci ale také – podobně jako u jiných malých plemen – kdysi patřili mezi pracovní psy lovící krysy. Vlastně šlo překvapivě o psa anglické chudiny, který se nasazoval proti krysám v prádelnách a výrobnách, horníci jej dokonce brali jako doprovod do dolů a pořádali se s ním psí zápasy proti hlodavcům. Na konci 19. století ale došlo takříkajíc ke společenskému vzestupu plemene a z jorkšíra se stal populární společník a hvězda přehlídek. Dorůstá výšky kolem 20 cm při hmotnosti do 3,2 kg. Občas se ale objevují už i mimořádně malí psi – takoví trpaslíci mezi trpasličím plemenem – kteří nedorostou o moc víc, než 1 kg. U některých chovatelů jsou žádaní, existují ale názory, že tyto rodové linie nejsou příliš zdravé a vitální.
Bišonek
Historie dalšího trpasličího plemene jako by opisovala od výše jmenovaných. Jeho předci asi pochází ze Středomoří a dost možná se objevovali už v antice jako malí lovci krys. V době renesance se ale tito načechraní krasavci objevili u italské šlechty, která ovlivnila tu francouzskou. Módní vlna bišonků ve Francii vedla k rozvoji chovu, takže dnes je považován za plemeno francouzsko-belgické. Proslulo jako společník nejvyšších vrstev, včetně králů. Tito psi jsou známí svým načechraným, zářivě bílým vzhledem. Srst má tu zvláštní vlastnost, že v podstatě vůbec nelíná, a proto jsou považováni za vhodné psíky i pro alergiky. Dorůstají maximálně 30 cm při 3 až 7 kg. Jsou to věrní společníci, kteří si natolik užívají lidskou společnost a mazlení, že se jim někdy přezdívá, i pod dojmem z jejich vzhledu, „živí plyšáci“.
Čivava
Nejmenší psí plemeno je mnohými chovateli odmítáno – obzvláště těmi, kteří cokoliv menšího než jezevčík nepovažují za psa. Je pravda, že honba za stále menšími a roztomilejšími psy, spolu s problematikou komerce a také množíren, toto překvapivě staré mexické plemeno poněkud pokřivila. Objevují se tak různé vrozené nemoci či problémy s porody. Nicméně jejich povaha není vždy tak ukřičená, jak se jim někdy přisuzuje – to se jen objevují obavy z větších, neznámých lidí. Při správné socializaci a výchově jsou to milí společníci a ne nadarmo jde o jedno z nejpopulárnějších psích plemen vůbec. Jeho velikost je totiž jako dělaná pro městský bytový chov: nebývají větší než 20 cm při hmotnosti do tří kilo.
Mops
Plochonosý mops patří mezi plemena, která si svou velkou módní vlnu prožila nedávno. Ke kultuře kaváren, kostkovaných košil, plnovousů a městských bytů už mops tak nějak patří. Někteří veterináři varují předtím, že tato plemena s plochými čumáky mohou představovat slepou uličku – v populaci se jim stále častěji kumulují problémy s dýchacími cestami, očima a celkově s tělesnou stavbou. Na druhou stranu ale jejich popularita neklesá. Není to jen proto, že pro svou velikost a klidnou až línou povahu jsou vhodní i do malých bytů. Mopsové totiž mají přátelskou, uvolněnou povahu a nebýt starostí o jejich zdraví, šlo by o psa takřka ideálního do moderního města. Drtivá většina jedinců je ale pořád zdravá, jde spíše o dlouhodobý trend celé populace. Dorůstají asi 35 cm při hmotnosti do 8 kg.
Shih-tzu a pekinéz
Jsou to zástupci asijských plemen, kteří pokračují v tradici čínských palácových psů. Jejich předci měli skoro až posvátnou pověst danou přítomností u dvora a v těsné blízkosti jinak nedotknutelných vladařů. Shih-tzu má pak možná svůj původ dokonce v Tibetu. Záměrně zmiňujeme obě plemena pohromadě, třebaže jsou na sobě nezávislá a příbuzná jen vzdáleně. Vyvíjela se ve stejném prostředí a dorůstají podobné velikosti. Pekinézové do 5 kg, shih-tzuové mohou být jen o trochu větší. Obě plemena také mají společné, že to nejsou žádní palácoví povaleči, ale jsou poměrně temperamentní. Shih-tzu si dokonce někdy užívá i psí agility hry.
Vstoupit do diskuze (0)