Jak to tedy je se špicí historií? Předpokládá se, že jednu skupinu prehistorických představují právě přímí předchůdci dnešních špiců. U mezolitických lovců a sběračů střední a východní Evropy se setkáváme s pozůstatky psů, které bychom právě jako špice mohli identifikovat. V archeologických nálezech před cca 6000 lety byl navíc určen tzv. pes bažinný či rašelinný, který by mohl být předchůdcem dnešních plemen špiců.

Ať už je tato teorie pravdivá či potřebuje zpřesnění, faktem asi zůstává, že špicové jsou považováni za jedna z nejstarších plemen vůbec. Budeme-li ovšem hovořit o moderním chápání plemen a čistokrevného chovu, pak se uvádí, že německý špic jako takový se zformoval někdy v 17. století. Dlouho se těšil značné oblibě nejen ve střední Evropě, ale v i anglosaských zemích.

Jeho spojení s německým prostředím ale vedlo k tomu, že jeho popularita kolem světových válek značně upadla. Antiněmecký sentiment vedl ke značnému poklesu chovu ve Velké Británii, v USA zase bylo plemeno oficiálně přejmenováno na American Eskimo Dog (kvůli míchání s jinými špici je dnes v USA považován za jiné plemeno, než German Spitz). Od 70. let ovšem popularita psa zase celoevropsky roste a dnes jde o relativně běžného společníka.

Široké škále špiců je společný vzhled, liší se ale barvami a velikostí. Charakteristická je pro ně mimořádně hustá srst. Ta je dvouvrstvá se spodní, vatovitou srstí a svrchním dlouhým, rovným porostem. Celá srst jako by odstávala od těla a dává špicům často trochu "plyšovité" vzezření. Součástí kožichu je charakteristická délka srsti na zadních nohách, zvaná chovateli láskyplně "kalhotky", to vše korunuje huňatý, nahoru zatočený ocas.

Druhým prvkem, který dělá vzhled špiců nezaměnitelným, je jejich "liščí" hlava. Protáhlý čumák a špičaté, postavené uši spolu s malými, inteligentními očky dávají psovi bystrý pohled.

Jak jsme uvedli, samotné slovo špic označuje spíše skupinu psů. I když téma omezíme jen na německé špicem, přesto narazíme na to, že plemeno má řadu variant. Můžeme se tedy setkat s tím, že to, co u nás nazýváme variantami, je ve světě chápáno jako samostatná plemena. Rozhodně platí, že při čistokrevném chovu není žádoucí varianty míchat – tedy do jisté míry jako oddělená plemena fungují.

Při základním dělení jde o tyto formy:

Vlčí špic/Keeshond: Středně velký pes o váze 15–20 kg a výšce 44–48 cm. Barva by měla být přírodně šedá, podobná vlčí, ideálně bez bílých znaků. Zajímavé je, že zatímco mezinárodní federace FCI považuje vlčí špice za variantu německého špice, britské a americké federace jej mají registrovaného jako samostatné plemeno.

Velký špic: Podobný vlčímu špici, má stejné rozměry. Liší se od sebe především barvou, jen vlčí špic mívá častěji komplexnější a hustší srst. Oproti vlčímu má velký špic barvu černou či bílou, mimořádně vzácně i hnědou.

Střední špic: Menší než předchozí dva, měří jen kolem 34 cm (váha klesá úměrně v poměru k velkým variantám). Tato varianta už díky šlechtění nabírá širokou škálu barev – od klasické šedé, černé a bílé, přes hnědou a oranžovou a krémovou, až po žíhanou, oranžovo-melírovanou, strakatou a podobně. Výše zmíněné americké plemeno American Eskimo vychází právě ze středního špice, který představuje asi nejuniverzálnější formu.

Malý špic: Zmenšená verze středního špice. Měří jen cca 26 cm, barevnou škálu má minimálně stejnou jako špic střední, či možná dokonce ještě bohatší, neboť u této varianty je častější "okrasné" šlechtění a experimentování s neobvyklými kombinacemi barev.

Trpasličí špic/Pomeranian: Zakrslá forma malého špice, s výškou pouhých 20 cm. Jinak stejně jako malý špic může existovat v široké škále barev a jejich kombinací. Podobně jako vlčí špic je v USA a ve Velké Británii registrován coby samostatné plemeno.

Povahově jsou si všechny varianty velmi podobné. Jde o mimořádně živé, společenské psy, kteří se prosadí jako milující společníci i dobří hlídači. Jejich velmi temperamentní povaha z nich činí ideální sportovce pro různé psí agility závody a jiné sporty.

Pro svou inteligenci jsou také velmi úspěšní jako psi záchranářští (mluvíme samozřejmě o větších formách) či jako společníci při kanisterapii. Možná, že slovo "společník" nakonec tohoto psa vystihuje univerzálně: špic je ze všeho nejšťastnější při společné aktivitě se svým pánem a tuhle svou čirou, psí radost umí i předávat. Není se tedy čemu divit, že jde o psa tak oblíbeného, a to ve všech jeho formách a variantách.