Historie argentinské dogy začíná oficiálně v Argentině v roce 1928. Tehdy se završila snaha chovatele Antonia Nores Martíneze po vyšlechtění silného, tvrdého psa, který by primárně sloužil jako pes lovecký, zaměřený na velkou zvěř a dokonce i na divoké kance. Žádanými vlastnostmi byla i statečnost, oddanost pánu a jeho ochraně a ochota spolupracovat s ostatními. Právě tyto vlastnosti "změkčující" primární bojovnou povahu byly chovatelským oříškem.
Doga vznikla komplikovaným prokřížením několika velkých plemen, včetně mastifů, buldoků, bulteriérů a německých dog. Základem chovu ale bylo plemeno zvané córdobský bojový pes. Toto plemeno také pocházející z Argentiny (nejde o Córdobu španělskou, nýbrž jihoamerickou) bylo ve své době vyhlášené mimořádnou agresivitou, bojovností a silou.
Bojovnost a sílu chtěl Martinéz zachovat, agresivitu se pokoušel potlačit. Do jisté míry se mu to u argentinské dogy podařilo – ovšem s výhradami. Na lovu je skutečně argentinská doga schopná spolupracovat s ostatními psy a s lovci, což córdobský pes nedokázal.
Problémové plemeno
Přesto má dodnes pověst problémového plemene. Rozhodně nejde o psa jednoduchého na výchovu – potřebuje zkušeného pána s pevnou rukou. Moderní výchovné metody ovšem ukazují, že když je výchova vedena důsledně, nikoliv však na principu trestání a tvrdosti, tak z argentinských dog vyrůstají psi věrní, oddaní a podle chovatelů dokonce citliví.
Bohužel, dokud byli psi používáni hlavně na práci, nevěnovala se některým aspektům jejich povahy taková pozornost. Například často skloňovanou agresivitu u dogy probouzí nejvíce osamělost, zavírání v kotcích a odloučení od rodiny. Tedy způsob chovu, jaký se praktikoval po desítky let.
Dodnes tedy platí zákaz tohoto plemene například v Dánsku, na Islandu, v Austrálii, na Novém Zélandě, v Turecku, Ukrajině či Singapuru. Ve Velké Británii je pak k chovu potřeba zvláštní úřední povolení.
Je potřeba důsledná výchova
Argentinská doga patří mezi největší plemena. V kohoutku může dosahovat až 68 cm a váhy 60 kg. Je silně osvalená, má typickou "buldočí" hlavu. Oproti americkým buldokům, se kterými je nejčastěji srovnávána, má ale delší mozkovnu a atletičtější vzezření. Síla jejího těla ještě vynikne díky krátké, tvrdé srsti, která neschovává rysy. Její barva by měla být celá bílá, skvrny na kožichu se považují u čistokrevných psů za chybu. Výjimkou je tmavý, obvykle černý znak na hlavě, často v podobě černého fleku kolem jednoho oka. Ten se mezi chovateli nazývá pirata a standard plemeno jej umožňuje.
Jak jsme uvedli, při výchově potřebuje velmi pevné a důsledné vedení. Pak z ní vyroste inteligentní, oddaný pes, který navzdory pověsti dokáže překvapovat klidnou povahou. Ve světě je vyhlášená jako jedno z nejlepších hlídačských a strážních plemen. V Argentině je dokonce cvičena jako pes slepecký, mimo toho i pro armádu.
Svému pánu a své rodině je plně oddána, dobře reaguje i na děti. Zdůrazněme ale znovu, že stále mluvíme o dobře vychovaném psu. Argentinská doga je ideálním příkladem psa, kdy chyby ve výchově nebo v chování k němu vedou k poruchám v povaze a kdy nezkušený chovatel může přeceněním svých sil způsobit neštěstí.
Kdo ale s argentinskou dogou dobře vychází, ten by vám řekl, že se nemá dát na řeči a že není lepšího psa. Pravda je tedy asi uprostřed – jistě existují i dogy agresivní a nezvladatelné, někde na začátku je ale špatný pán, ne vrozená špatná povaha psa.
Vstoupit do diskuze (0)