Křečky a jiné drobné hlodavce si často volí za mazlíčky začínající chovatelé. Také se doporučují jako zvířecí společníci dětem. Na jednu stranu jsou nenároční, zároveň jejich chov představuje dobrý způsob, jak děti citlivě učit péči o živého, vnímajícího tvora.

Před příchodem mazlíčka

Součástí zodpovědného chovu je pak i plánování dopředu, než si zvíře pořídíme. Je potřeba promyslet, kde bude mít křeček svou klec. Ta by měla být umístěna tak, aby její obyvatel na jednu stranu nebyl celé dny zavřený v místnosti bez společnosti, zároveň ale není vhodné ani postavit ji do hlučného středu všeho dění. Nového mazlíčka bychom měli brát jako součást rodinného života, zároveň ale respektovat jeho potřeby odpočinku a nižší aktivity přes den. Nemluvě o praktických aspektech umístění klece tak, aby byla na světlém místě, nikoliv přímém slunci, aby se jí vyhýbal průvan a podobně.

Také je nutné si dopředu nachystat vše, co bude pro křečka potřeba. Zvíře by mělo přijít do hotového domova, kde nebude potřeba dělat žádné změny s vybavením klece, hračkami, miskou a napáječkou a podobně. Křeček si potřebuje na své nové teritorium citlivě zvykat, a ne hned na začátku čelit stresu ze změn a nestability.

Den první

Je velmi pravděpodobné, že při příchodu nového mazlíčka do domácnosti se s ním bude chtít seznámit každý člen rodiny. Neměli bychom si ale na nervózním zvířátku hned vynucovat mazlení a jinou interakci. Je naopak vhodnější ho několik prvních dní nechat úplně na pokoji.

Dokonce může být vhodné mu v úplných začátcích klec zakrývat lehkou, prodyšnou látkou. Křeček bude zavalen novými vjemy a nejistotou z vytržení z předchozího prostředí. Je dobré mu tyto vjemy trochu dávkovat a dát mu prostor, aby se nejprve vlastním tempem sžil s vlastní klecí.

Ideální je minimalizovat prudkost změn, kupříkladu je dobrý nápad si zjistit, jaké krmení byl zvyklý doposud žrát, a poskytovat mu zprvu stejnou značku. Teprve po malých dávkách krmení měníme, pokud je to z nějakého důvodu potřeba.

Zároveň ale nesmíme mazlíčka nechávat o samotě pořád. Naopak, po pár dnech bychom na něj měli vědomě zaměřovat pozornost tak, aby si zvykal na naši přítomnost. Stačí k tomu chodit ke kleci v pravidelných intervalech a na zvíře klidným, mírným hlasem mluvit. Neměli bychom se jej v této fázi pokoušet brát příliš do rukou, pokud to není opravdu nutné.

Den desátý

V ideálním případě se po deseti dnech už křeček dobře aklimatizoval ve vlastní kleci a začal ji vnímat jako svůj domov. To platí i pro okolí obydlí, pravidelné aktivity v místnosti a lidskou přítomnost. Pokud jsme měnili křeččí jídelníček, tak by v tuto chvíli už měl být zvyklý na novou stravu.

Nastává možnost začít se soustředit na braní do rukou a bližší navázání vztahu s mazlíčkem. Základním klíčem ke skutečnému „ochočení“ křečka je vybudování důvěry. Důležité je být vždy trpělivý a nenechat se odradit tím, že ne všechno jde podle našich představ nebo plánu.

Typicky je takové budování důvěry vidět na učení se k braní do ruky. Křečka nesmíme násilím chytat a honit po kleci jen proto, že si ho chceme podržet – dětští chovatelé tuto chybu dělají často. Začínáme tím, že vkládáme do klece dlaň tak, aby v podstatě ležela dole a křeček si ji mohl v klidu prozkoumat. Můžeme mu pomoci tím, že si na dlani necháme ležet pamlsek. V rámci mapování může i lehce kousnout do prstu, zde je naprosto nutné udržet klid a neucuknout či nevykřiknout. Zvíře nás nejspíš nechce zranit a prudké vylekání by v této fázi mohlo podkopat důvěru napořád.

S trochou trpělivosti se křeček naučí vnímat lidskou ruku jako cosi přátelského a vítaného. Pokud vidíme, že má tendenci na dlaň šplhat, zkusíme mu nabídnout obě ruce. Když se odhodlá nám do mističky dlaní vlézt, můžeme ho zkusit takto v otevřených dlaních zvednout.

První pokusy o vzájemnou interakci s držením by neměly být delší než minutu či dvě. Důležité je samozřejmě vnímat reakce zvířete – pokud křeček píská a je viditelně nervózní, dejme mu víc času a do ničeho ho nenuťme. Znovu zopakujme: základ je trpělivost.

Den třicátý

Touto dobou byste už měli lépe chápat křečkův denní režim, znát jeho oblíbené a neoblíbené věci a aktivity, zkrátka mít představu o jeho „osobnosti“. S dostatkem trpělivosti se snad podařilo získat si jeho důvěru. Ta ale není samozřejmostí, a tak je potřeba neustále postupovat citlivě a vyhýbat se možným zdrojům stresu u zvířete. Zároveň vůbec nevadí, pokud se nám během prvních 30 dnů nepodařilo dosáhnout toho, aby se křeček nechal dobrovolně zvednout v dlaních. Součástí zvířecí individuality, kterou jsme během seznamování poznávali, je i rozdílně rychlý a otevřený přístup k člověku.

Díky získaným znalostem můžeme snáze přizpůsobovat křečkovi jeho prostředí. Miluje schovávání, ale běhání v kole si nevšímá? Upravme klec. Zřetelně preferuje nějaký druh žrádla a pamlsku? Upravme jídelníček. Podobných bodů se dá najít hodně.

Platí zkrátka, že s dostatkem trpělivosti, citlivosti a respektu lze udělat prvních třicet dní křečka v novém domově prosté stresu. Když hovoříme o respektu a trpělivosti, tak tím vlastně opakujeme už řečené: na zvířeti si nelze nic vynucovat a zároveň každý křeček má individuální vlohy a preference, které musíme brát jako dané. Pokud budeme mít tohle vše na paměti, pak se první měsíc společného soužití stane pevným základním kamenem úspěšného vzájemného vztahu člověka a zvířete.