Základ je v tom, že psi milují lidskou společnost. To má skoro až evoluční rozměr, který směřuje právě k mazlení. Naši čtvernozí přátelé nás provází po několik desítek tisíc let. Naladili se přitom na komunikaci s člověkem do té míry, že v některých věcech takříkajíc ustoupili vlastní přirozenosti. Člověk si tak k psovi může dovolit gesta, která by jinak u divokých předků tvrdě narazila. Jde například o koukání se do očí, ale i o lidský způsob mazlení se.  

Vřelé, pevné obejmutí je něco, co by psa jako divokou šelmu vyděsilo a instinktivně ho to nutilo z pevného sevření uniknout. Psí mazlíčci ale díky socializaci od štěněte chápou, že je to lidský způsob vyjádření náklonnosti a proto nejenom, že se pro nás „překonávají“, ale navíc při tom sami pociťují kladné emoce.

Studie navíc ukazují, že naše vzájemné souznění se pohybuje dokonce až na biochemické úrovni. Když se mazlíme se psem, hrajeme si či ho v dobrém rozmaru energicky drbeme, vyplavuje se nám do těla hormon oxytocin, známý také jako „hormon štěstí“. Nejzajímavější je ale zjištění, že psí organismus reaguje úplně stejně. Jak my, tak náš mazlíček, jedeme tedy na stejné hormonální vlně. 

Ne všechny psí motivace jsou ale otázkou vědy. Důležitá je i rovina citová a duševní. Vzájemné pouto má obvykle tak emocionální náboj, že si můžeme dovolit prosté vysvětlení: Psi se s námi rádi mazlí prostě proto, že nás jako lidi mají rádi. To platí především pro psy blízké, kteří se s námi cítí v bezpečí a důvěřují nám. Pes je tvor sociální a co největší blízkost jeho milovaného člověka je pevným bodem v jinak nejistém světě. 

Dej mi teď pokoj

Ale pozor, mazlení a kontaktní hry pochopitelně nejsou stoprocentně přijímány všemi jedinci. Někteří psi mají prostě jako součást své osobnosti jakýsi odstup od fyzických kontaktů a preferují jiné formy komunikace a aktivit s člověkem. Jiní se mohou léčit ze zranění či překonávat psychické trauma, a proto mohou na pouhý lidský dotek reagovat ustrašeně či agresivně.

V neposlední řadě pak i psi mají své chvilky, typické spíše pro kočky, kdy o mazlení a vzájemnou interakci v daný moment naprosto nemají zájem. Pokud máte nemazlivého psa, neberte si to osobně – zvíře není emočně chladné, jen nejspíš preferuje jinou formu společného upevňování vztahu. 

Zajímavosti

Žlutá stužka jako varování: Tomuto psovi se vyhněte!

To, že se pes nechce mazlit, dává obvykle najevo řečí těla, které je dobré naslouchat. Kromě prostého odvracení se a odtahování je to například stahování ocasu či sklápění uší dozadu. Dále pak opakované zívání či olizování se. Tento signál, který pes začne vysílat ve chvíli, kdy ho třeba pohladíte po hlavě, je docela zajímavý. 

V jiném kontextu jím dává najevo uvolněnost a klid, v tomto případě jej je ale možné překládat asi jako „jsem v klidu, ale vidíš, zívám, jsem unavený, dej mi pokoj“. V případě, že je zvíře obzvláště nenaložené – či má nějaké problémy – může při snaze o mazlení dojít až k vrčení a cvaknutí zuby proti ruce. 

Pokud se takové chování u vašeho psa objevuje často, je možné se poradit s veterinářem či odborníkem na psí projevy. To proto, aby se určilo, zda jde pouze o povahu či zda neochota se mazlit není způsobena nějakým zdravotním či psychickým problémem. 

Jak na cizí psy

Zvláštní kapitolou je pak mazlení se s cizími psy. To má svá pravidla, která je dobré dodržovat. Souhlas by měl dát nejen majitel, ale i pes sám – někteří totiž mohou trpět strachem z cizinců. Je dobré zvíře, které se zjevně nachází na rozcestí mezi obavami a zvědavostí, nechat se k naší ruce přiblížit vlastním tempem. Rozhodně si nic nevynucovat.

Nejlepší je taková situace, kdy pes sám iniciuje fyzickou interakci. Očichá si vaši ruku, sám se k vám přiblíží, vesele vrtí ocasem. První dotek je někdy dobré směřovat ne na hlavu, ale na bok, hruď a podobně, pes se totiž takto cítí méně zranitelný. 

Je zkrátka dobré mít na paměti, a je jedno, zda mluvíme o psovi vlastním či cizím, že ne všichni se rádi mazlí. To ale neznamená, že nechtějí být mazlíčky – jen každý z nich má vlastní tempo a přístup k věci. Když je člověk schopný toto vnímat a respektovat, dá se poměrně snadno vyhnout zbytečným nedorozuměním či konfliktům.