Příčin, které spustí toto chování, existuje celá řada. Pro jejich pochopení je potřeba vnímat celkovou řeč těla, projevy daných jedinců a také momentální náladu v kočičím společenství. Platí ale, že je to gesto zcela přirozené, ačkoliv možná některé příčiny nejsou úplně žádoucí. 

Jednou z nevinnějších situací je, když se kočka snaží takovýmto pošťuchováním začít hru. Když zvíře zve svou kamarádku k zábavě, prozradí ho řeč těla, která odpovídá hravé náladě. Kočka je uvolněná, vousky směřují vpřed a celkově je poznat, že není vůbec nervózní či napnutá. Také drápky má při bouchnutí zatažené a obecně celá situace i do ní vložená síla odpovídá přátelské atmosféře. Nevidíme proto žádné prskání, syčení či mručení. 

Hra na lov či nemoc

S hrou či snahou i interakci souvisí lovecký instinkt. Tím jsou kočky, skvělé predátorky, dobře vybavené a čas od času jej potřebují v domácím prostředí uvolnit. Na to ostatně reaguje mnoho kočičích hraček, které jsou na nápodobě lovu založené. Pokud ale takových ventilů doma není dostatek, hledá si zvíře vlastní vybití své vnitřní šelmy. Mohou proto packou začít lovit nějaký k tomu neurčený předmět, svého člověka či právě jinou kočku.

Vše má pořád rozměr hry, a ne skutečné agresivity. Mazlíček nechce svou kolegyni zabít a sežrat. Přesto si můžeme všimnout, že řeč těla v takovém případě obsahuje výrazněji plížení, číhání a prudký úder (ačkoliv opět bez drápů). Ostatně, pokud takové fackovací přepadení vyvolá malou hravou rvačku, tak to svůj účel zabavení se splnilo. 

Méně veselou příčinou je, pokud kočka cítí bolesti či nemoci. Zvíře je podrážděné a úder packou má naopak odehnat jinou kočku, na kterou nemá vůbec náladu. Mazlíček může cítit nejen podráždění, ale i strach z ostatních.

Kočky jsou bohužel nadané ve skrývání nemocí, v tomto případě je však může prozradit řeč těla. Pokud se zdá, že se její chování mění a podobně podrážděné facky packou se objevují stále častěji, je možné, že trpí nějakou chronickou nemocí. Podle některých studií až 60 procent koček starších šesti let může trpět artritickými změnami na kloubech. To je něco, co se nepozná akutní změnou stavu a také na pohybu nemusí být problém hned patrný. Je popsaná řada případů, kdy se kočka projevovala doma úplně stejně jako dříve – rentgen ale odhalil, že musí trpět bolestmi kloubů. Příčina stále častějších sklonů k zahánění ostatních rozdáváním úderů nožkou tak byla odhalena. 

Když se opravdu nemají v lásce

Samostatnou kapitolou je pak agresivita mezi kočkami. To je něco, čemu by se chovatel nejraději vyhnul – a skutečně jsou domácnosti, kde ke sporům mazlíčků nedochází – ale co přitom nastává velmi často. Někdy spolu kočky prostě nevychází a nerozumí si, někdy je spouštěčem konkrétní situace. Tou bývá nejčastěji spor o nějaký „zdroj“ – zdroj zábavy, zdroj pochutnání, zdroj odpočinku.

Řeč těla se u takového fackovacího úderu dramaticky liší od nevinné výzvy ke hře. Zvíře je od pohledu napnuté a celé jakoby stažené dozadu – od výrazu tváře, přes sklopení uší a vousků až po napnutí ocasu. Vše navíc doprovází výhružné hlasové projevy a nezřídka i použití drápů. 

Jak jsme zmínili, kočičí fackovací gesto je přirozené, ne vždy ho ale chovatel touží vidět. Odbourat podobné projevy lze v podstatě jen prevencí příčin. Kupříkladu i nevinné štulce a výzvy ke hře mohou vadit – majitel koček třeba vidí, že „fackovaná“ kočka obvykle nemá ke hrám náladu a reaguje agresivně. Prevence je v takovém případě nasnadě, nabídnout pobízející kočce jiné vyžití při hrách, společný čas s člověkem a podobně. To platí i pro nápodobu lovu. Prevencí podrážděnosti od bolestí je zase snaha držet si dobrou představu o zdravotním stavu mazlíčka, všímat si náznaků, že možná není vše v pořádku a také nepodceňovat preventivní prohlídky u veterináře. 

Bohužel, mnohem složitější je situace u asi nejzávažnějších projevů, totiž u skutečné agresivity. Snadné a rychlé řešení může mít, pokud tušíme, že za agresivitou se skrývají spory o něco v bytě. Ať už je to potrava, hračky či pelíšky.

Horší je stav, kdy se kočky prostě nemají rády a jejich vzájemné útoky mají hlubší kořeny. Lze jim vyjít vstříc a uzpůsobit bydlení tak, aby měly obě dostatek prostoru bez přítomnosti té druhé. Lze zkoušet zapojení do společných her a aktivit. Jako u lidí, kteří se prostě nesnesou, je to ale našlapování v psychologickém minovém poli s nejistým výsledkem.