Psi vystavují své břicho ze dvou hlavních důvodů: když chtějí podrbat, zároveň ale také když dávají najevo svou podřízenost. Mezi těmito dvěma situacemi je potřeba rozlišovat. Není to obvykle příliš těžké, pokud jsme na svého mazlíčka a jeho projevy dobře naladění. Přesto může někdy dojít k nedorozumění, obzvlášť pokud by se jednalo o psa cizího.

Submisivní projevy jsou v podstatě usmiřovací gesto, kterým se zvíře snaží uvolnit napětí a dát najevo, že nejsou hrozba. Pokud se v takové chvíli pokusíme psa podrbat, může u něj dojít k prudké úlekové reakci – nastavuje nám své nejzranitelnější místo a my po něm saháme.

Uvolnění versus napětí a strach

Jak jsme ale naznačili, řeč těla dovede být v tomto ohledu poměrně jasná. Pes, který se chce mazlit, má tělo uvolněné a veselé se vrtí. Ústa jsou v klidu, otevřená, může mu nadšením povlávat jazyk. Oči má takový veselý pes otevřené či mírně mžourá, na nic ale nekouká upřeně. Oháňka je uvolněná nebo se vesele vrtí, a při tom všem vydává mazlíček zvuky podobné smíchu, lehké funění či je prostě zticha a čeká na drbání.

Oproti tomu pes dávající najevo podřízenost bude celý napjatý, nahrbený, někdy dokonce přímo zamrzlý v pohybu. Rty mohou být buď stažené dozadu v gestu, které není agresivní cenění zubů, ale které představuje výraz strachu. Případně naopak mohou být ústa těsně zavřená, projevem nervozity je pak častě olizování rtů a jazyka.

Oči psa v takové situaci také vyjadřují maximální napětí. Mohou být doširoka otevřené či naopak úzkostlivě přimhouřené a hledět nepřítomně do dálky. Jindy může být vidět bělmo, když zvíře kouká na nás, bojí se ale pohnout hlavou. Zmást může ocas, kterým pes někdy vrtí, při bližším pohledu je to ale pohyb jiný než veselý. Oháňka je napjatá, jako by byla u kořene ztuhlá; někdy je prostě jen stažený mezi nohy. Pes je v takové situaci zticha nebo tiše kňučí.

Jak vidíme, společný jmenovatel je v podstatě jen nastavené břicho, jinak velmi kontrastuje napětí a uvolnění, nervozita a proti tomu viditelně dobrá nálada. Je ale pravda, že někteří lidé mohou reagovat příliš rychle, když vidí nastavené bříško a vrtící se ocas.

Příjemný dotyk

Nedá se vlastně jednoznačně říci, proč tolik psů miluje drbání právě na břiše. Snad to souvisí s tím, že jde o hůře dostupné místo, a tak je jim prostě příjemný dotek jiné osoby. Ostatně, lidé také mívají často rádi, když je někdo hladí či škrábe na zádech.

Ne všichni psi ale mají takové škrábání rádi, navíc ne vždy na to musí být nálada. Pokud váš mazlíček po drbání na břiše netouží, není potřeba se tím trápit, vzájemná náklonnost se dá ukazovat i jinak. Důležitý je i psychický stav, některé studie například naznačují, že aby se pes tak uvolnil, že nastaví své citlivé místo, musí mít vysokou hladinu hormonu serotoninu, což bývá nejčastěji ráno. Řada chovatelů má ale jistě zkušenost jinou, neboť zrovna jejich mazlíček patří mezi ty, kteří si podrbání na břiše nenechají ujít nikdy.

Celé to jde asi shrnout tak, že když se od nás pejsek nechává podrbat na břiše, má k nám opravdu důvěru a je mu s námi dobře. I kdyby to byl zrovna pes cizí. Jen je potřeba se přeci jen raději zamyslet alespoň na chvíli nad řečí těla zvířete. Není potřeba dlouhé zkoumání, jen vnímat kontext situace a řeč těla zvířete.

Také bychom měli mít na paměti, že chovatel by měl respektovat přání a potřeby mazlíčka v takových chvílích. Nevnucovat mu mazlení, když nechce, a hladit ho tak, aby bylo jasné, že je mu to příjemné a chce pokračovat. To jsou ale věci, kterých si člověk díky naladění na svého psa všimne snadno. Obzvlášť když spolu tráví – při drbání bříška – hodně času.