Hnízdění

Potkani jsou společenští tvorové, kteří si užívají pohyb mimo své obydlí a prozkoumávání všeho nového. Zároveň si ale vysoce cení vlastního, soukromého a bezpečného prostoru. To je důvod, proč mají potkani instinktivně vytvářet ve vhodných prostorách hnízda či brlohy. Snaží se je přitom vytvářet co nejpohodlnější – pokud má proto potkaní mazlíček možnost si hnízdo vystlat rozcupovaným papírem, kousky látky a podobně, pak je jen rád. V klecích by proto měl být jak vhodný prostor pro takové hnízdo, tak ideálně materiál, který může potkan sám zpracovat a použít – např. papírové ruličky, kusy kartonu, hadříky a podobně. Stavěním pelíšku se zvíře zabaví a stimuluje, výsledkem je navíc útulné místo bezpečí a odpočinku.

Zkoumání

Potkani jsou obdařeni překvapivou inteligencí, což se mimo jiné projevuje jejich láskou k průzkumu okolí. Pod dohledem mohou opouštět klec, přičemž analytické zkoumání okolí obydlí je pro ně mimořádnou zábavou. Potkani nemají moc dobrý zrak, spoléhají ale na svůj mimořádný čich, doplněný při pohybu velmi citlivými vousky, schopnými reagovat i na závany vzduchu. Pokud vidíme potkaního mazlíčka, jak čenichá, „ochutnává“ vzduch a třepe při tom čumáčkem a vousky, velmi pravděpodobně zrovna zkoumá nějaký podnět. Je zajímavé potkany sledovat, jak věc či žrádlo, které považují za bezpečné, nakonec berou do tlapek a zkoumají dotykem, hýbáním a ochutnáváním.

Očista srsti

Potkani nepotřebují obvykle koupání nebo česání, protože jsou sami o sobě až překvapivě čistotnými tvory. Péči o srst – ať už vlastní či jiného potkana – věnují tito tvorové pozornost srovnatelnou třeba s tou kočičí. Potkan srst pečlivě vyčesává zuby, pátrá po případných parazitech, a nakonec si tělo myje olizováním. Jen je potřeba dávat pozor, zda takové chování nenese rysy obsese, neboť tato porucha může vést až ke vzniku lysých míst. Mezi potkany je péče o druhého projevem mimořádné důvěry a přátelství, pokud vám tedy začne mazlíček olizovat kůži na rukách, berte to jako kompliment.

Cvakání zuby

Zdánlivě zvláštní cvakání zubů je ve skutečnosti u potkanů běžným chováním. Nejedná se o snahu obrušovat neustále přerůstající zuby, ale o projev ne nepodobný kočičímu předení. Potkani začnou tento zvuk většinou vydávat ve chvílích spokojenosti a při snaze ukázat člověku náklonnost. Jsou ovšem i situace, kdy cvakání zuby představuje projev stresu, proto je vhodné sledovat řeč těla a celkovou uvolněnost mazlíčka.

Koulení očima

Za určitých okolností může cvakání zubů od radosti vést až k projevům, které mohou neznalého chovatele i trochu vystrašit. Když rychlost cvakání čelistmi dosáhne vysoké intenzity, začnou potkanovi poskakovat oči v důlku, třepat se, a dokonce trochu vylézat ven a zase zpátky. Vypadá to jako nějaký druh záchvatu, jde ale opět o přirozený jev. Potkani mají totiž tu anatomickou zvláštnost, že jejich čelistní sval – který jim dodává nečekanou sílu při hryzání – je zvětšený a sahá až pod oční bulvu. Když tedy zvíře cvaká a hýbe čelistí příliš rychle, rozhýbe si tím oči. Jakkoliv to může vypadat zvláštně, jde většinou o důkaz, že je potkan opravdu veselý a intenzivně spokojený.

Skřípání zubů

Někdy může být těžké rozlišit jemné nuance zvuků, které potkan pomocí svých zubů vydává. Záleží pak na kontextu situace a toho, co na zvíře právě působí. Pokud zvuk vydávaný opakujícím se pohybem čelisti je hlasitější, silnější a se zřetelnějším cvakáním, praskáním a skřípáním, nejde už o projev radosti, ale spíše rozčílení. Potkani se tak projevují, pokud cítí nějakou vnitřní nejistotu (například naštvaně zvažují, jestli dokáží přeskočit překážku k dobrotě), hněv či pokud očekávají souboj s jiným potkanem.

Hraní si

Potkani zbožňují hry, někteří milovníci těchto velkých myší dokonce říkají, že mají pocit, jako by měli tvora celý život hravého jako štěně. Hrají si spolu, sami, ale i s lidmi, pokud jsou na ně zvyklí. Her může existovat celá řada, některé zahrnují hrané souboje, hlavně u mladých jedinců se můžeme setkat i s příležitostným kousáním a prskáním. Opět záleží na kontextu, skutečný boj bývá agresivnější. Kromě hravého praní se mají potkani také rádi různé skákání, běhání, umí využít různé hračky. Zkušení chovatelé se naučí podle různých situací rozpoznávat různé zvuky vyjadřující emoce – a právě při hrách se nejlépe studují projevy radosti. Potkani pískají a cvrlikají, v jejich hlasech je ale zvláštní libozvučnost a veselost, která projevy hravé radosti zřetelně odlišuje od pískání ze stresu a strachu.

Šplhání

Podobně jako různé hry, milují potkani také šplhání. Zajímavé přitom je, že zatímco směrem nahoru jsou nepřekonatelní, dolů dovedou překvapit občasnou neobratností. Není ale potřeba se bát, bezpečně zařízená klec by neměla ani padajícího potkana zranit. Právě obydlí je potřeba vybavit s ohledem na to, že potkani jsou nadšení lezci a vnímají prostor opravdu trojrozměrně. Při zařizování klece je tak potřeba myslet nejen horizontálně, ale i vertikálně. Potkani ocení, pokud jim vytvoříme různá patra, mají rádi žebříky, ve výšce zavěšené krabice na schování, mostky, lana – a ze všeho nejraději tráví čas v zavěšených houpacích sítích.

Hryzání

Potkani jsou hlodavci, možná jedni z nejvýkonnějších hlodavců vůbec. Tendence něco neustále hryzat a žvýkat je proto silně součástí jejich přirozenosti a nemá smysl se jí bránit, pokud chceme tyto tvory chovat. Ba dokonce bez možnosti hryzat vhodného povrchy trpí potkani přerůstáním řezáků, což je závažný zdravotní problém. Je proto potřeba počítat s tím, že různé hračky, dřevěné domečky a další vybavení bude mít omezenou životnost. Pokud ale potkana necháme speciální hračku postupně hryzáním likvidovat, pomáháme mu tím nejen fyzicky, ale i mentálně, neboť nejde o bezmyšlenkovitou činnost. Také při výběru krmení bychom měli hledat prémiové směsi, které kromě složení pamatují i na konzistenci, která poskytuje potkaním zubům trochu potřebné námahy.

Pachové značkování

Potkani se výrazně orientují podle pachů, v rámci přirozených sociálních vazeb jsou pak pachové signály velmi důležité. Proto jsou vybavení na břiše a podbřišku žlázami, které produkují přirozené tělní oleje, pomocí kterých zvíře značkuje své teritorium. Můžeme proto vidět mazlíčka, kterak si tyto pachové látky roztírá po těle a obličeji. U samiček je pachové značkování ještě poměrně subtilní, pro citlivější chovatele může nastat problém se samci. Ti si totiž pomáhají také svou močí, což je velmi podobné způsobu, jakým si teritorium značkuje pes. Míra zápachu se velmi liší, u většiny potkanů je snesitelná. Existují ale jedinci, kteří dovedou lidský nos nepříjemně překvapit.