Pro takové znehybnění kočky nemáme jeden termín, v podstatě jde o škálu různých úchopů od jemného chycení kůže vzadu na krku, až po silné zmáčknutí několika záhybů, někdy dokonce včetně zvednutí zvířete za kožich do vzduchu. Tento způsob zvedání sice už většinou u chovatelů koček nevidíme, přesto je pořád do určité míry zažitý – ačkoliv instinktivně tušíme, že to asi zvířeti moc příjemné není.

Jak jsme řekli, v teorii by nemělo jít o nic dramaticky frustrujícího. Úvaha vychází z toho, jak reaguje kotě na to, když ho podobným způsobem chytí jeho matka: mládě znehybní a nechá se v klidu odnést. Tento reflex pak zůstává spoustě koček i do dospělosti (ačkoliv ne všem). To ale ještě neznamená, že je neškodný. Je potřeba říci, že kočky takto své mladé nosí jen v prvních týdnech života. Navíc jim mateřský instinkt, spolu s citlivostí receptorů v ústech, přesně říká, jak citlivě mají kůži na krku zmáčknout.

Chybí citlivost

Taková citlivost lidským rukám chybí. Působí i psychologie, znehybnění zmáčknutím zadní části krku v kočkách může vyvolat paniku a pocit strachu, ztrácejí totiž kontrolu a možnost útěku – to může vést až k agresivnímu chování. Nemluvě o tom, že základem vztahu člověka a jeho zvířete by měla být určitá úroveň respektu. Mazlíček se s námi musí cítit bezpečně a uvolněně, aby byl otevřený a přívětivý. Zneužívání slabosti kočky – notabene ve chvílích stresu, například u veterináře či při konfliktu doma – podkopává důvěru zvířete k člověku. Pokud navíc znehybnění doplníme i zvednutím ze země za kožich, přidáváme k tomu pocity bolesti. Dospělá kočka je samozřejmě mnohem těžší než malé kotě.

Je pravda, že jiné způsoby znehybnění či zadržení kočky vyžadují větší trpělivost, na kterou ne vždy je prostor. Vše jde ale trénovat, což pak může třeba právě zmiňované návštěvy veterináře. Pokud ke kočce přistupujeme klidně a nekonfrontačně, může být snazší ji uklidnit v objetí. Při správném a klidném držení se řada jedinců naučí čerpat právě z lidského náručí pocit bezpečí a klidu.

Je pravda, že někdy musíme při ošetření zvíře znehybnit (pokud možno citlivým) zabalením do ručníku. To sice dál přináší stres z nemožnosti úniku, nevzniká ale asociace přímo s držící lidskou rukou či bolest z tahání za kožich. Za určitých okolností se dá pozornost kočky, například při rychlém píchnutí očkování, prostě jen přesměrovat pamlskem, česáním či hrou.

Obecně asi platí, že chovatel by se měl pokoušet vnímat kočičí řeč těla a její preference. Tak se dá například vypozorovat, že náš mazlíček sice nemá rád zvedání v náručí, ale dovede se uklidnit na klíně. Kočky jsou ale osobnosti, a tak je ke každému jedinci potřeba přistupovat individuálně.

Někdo by mohl namítnout, že se z manipulace s kočkou dělá moc velká věda. Pozorování odborníků na zvířecí chování ale ukazují, že přátelské a respektující chytání a zvedání zvířete má řadu benefitů. Kočky například tolik netrpí úzkostmi při cestování a ukládání do přepravky.

Jedna americká studie z roku 2014 naznačila, že až polovina koček nechodí na pravidelné veterinární prohlídky prostě ze strachu lidí z reakcí zvířete. U chovatelů praktikujících „důvěřivé zacházení“ ale toto číslo tak vysoké nebylo. Kočky, které dovedou překonávat své strachy a úzkosti pocitem bezpečí u lidí se také mnohem méně uchylují ke škrábání a kousání ve vypjatých situacích. Existuje navíc názor, že teprve u klidné kočky je veterinární vyšetření a péče plnohodnotné – měření totiž ukazuje správnější čísla krevního tlaku, tepu a podobně.