Ona mnohoznačnost řeči těla je možná jedním z důvodů, proč jsou pro některé lidi kočky hůře čitelné. Psí nadšení nebo vztek jsou vcelku přímočaré emoce. U koček je sdělení jasné jen někdy, často je potřeba složitě přemýšlet, co znamená konkrétní mrknutí, mrskání ocasem či zamňoukání. V rámci takto subtilní řeči těla tak může výrazné ukazování pozadí překvapit. A skutečně, nejeden chovatel-začátečník může být zaskočen, když si k němu kočka skočí do klína, on se chystá začít hladit – a místo toho se mu dostane dokonalého výhledu na, inu, nižší kočičí partie. 

Jak jsme naznačili, řeč těla je u koček mnohem důležitější než hlasová komunikace. Gesta a pohyby navíc doplňují různé pachy a feromony. Kočičí nos se sice se psím rovnat nemůže, pořád je ale mnohonásobně citlivější než ten náš. Běžnou součástí komunikace mezi kočkami navzájem – případně koček s jinými zvířaty – je tak čichání k oblastem, kde se nachází pachové žlázy.  

Ahoj, čichni si!

S trochou zjednodušení probíhá toto „pachové seznámení“ ve třech stupních. Pokud se potkají dvě kočky, které k sobě necítí nepřátelství, tak si zprvu očichají tváře a krk. Feromony produkované na tvářích totiž bývají spojované s přátelskými signály, vzpomeňme na kočičí otírání hlavy. Trochu otevřenější je zkoumání pachových stop na délce těla – o kočce to řekne více, neboť srst podél těla nese stopy celé rodiny.  

Závěrečné a nejintenzivnější pozdravení pak souvisí s pachovými žlázami kolem řitního otvoru. Kočka, která nastavuje zadnici s vysoko vztyčeným ocasem, skoro jako by křičela „nazdar!“. Zde umístěné pachové žlázy patří mezi nejvýraznější, vztyčený ocas navíc v řeči těla značí, že kočka nepředstavuje hrozbu. Někdy tak odborníci na kočičí chování přirovnávají koťata držící ocásek pevně stažený dole k dětem, které se stydí a schovávají si tvář. Brání se tak seznamování. 

Když kočka nastaví zadek člověku, čeká, že ji začne očichávat? Spíše ne, kočky jsou inteligentní zvířata a vnímají, že lidé mají své komunikační limity. To je ostatně důvod, proč na nás hlasitě mňoukají – naučily se, že člověk se dorozumívá hlavně hlasem a jemnou řeč těla špatně chápe. Přesto gesta používají i směrem k nám, nastavení zranitelných partií má pro nás být velký kompliment. 

Kočky proto vystavují své pozadí jako spojení více důvodů, které všechny souvisí s řečí těla. Pokud je shrneme, pak jde o: pozdrav známé osobě („ahoj!“), vyjádření důvěry („tobě věřím, takže se nebojím otočit“), ukázání, že nejsou hrozba („mě se taky neboj, takhle otočená nemůžu útočit“) a velké otevření se („jestli umíš číst pachy, tak tady je všechno“). Každopádně tedy platí jedno: až vám zase kočka jednou nacpe své pozadí před obličej, můžete být na sebe hrdí. Má vás moc ráda.