Důvodů, proč se křeček skoro až obsesivně vrací k ohlodávání mříží klece, může být několik. Kupříkladu má pnutí si obrušovat zuby, neboť ty křečkům neustále dorůstají. Zvířeti tedy v kleci možná chybí vhodný materiál či potrava, které by mu umožňovaly udržovat zuby ve zdravé délce.

Další možnou příčinou je nuda, tedy nedostatek podnětů. Křečci a křečíci jsou sice nenáročná zvířátka, pořád jde ale o živé tvory. Pokud nemají k dispozici vhodné hračky, které by kompenzovaly jejich hlodavé potřeby, pak mohou uvolnění hledat právě třeba u mříží klece.

Někdy ale může jít i o projev stresu. Příčiny stresu mohou být různé, častým případem bývá přítomnost kočky, co se často motá kolem klece, hlučné a neopatrné děti či špinavé a prašné prostředí výběhu. 

Nebezpečí klecí

Možná si řeknete „je to hlodavec, tak ať klidně hlodá“. Zrovna okusování klece ale není pro křečka úplně nejzdravější. U železných mříží může snadno dojít k poškození zubu, naštípnutí či dokonce zlomení. To je u hlodavého zvířete velký problém a může mít zásadní vliv na jeho život.

Většina klecí by měla být alespoň bezpečná materiálem, přesto nikdy nemáme jistotu, že použitá barva či kov nebudou mít na mazlíčka při okusování toxické účinky. Zdravotní dopady má i samo „stresové okusování“. Křečkovi moc velkou úlevu nepřináší a chronický stres se nakonec nevyhnutelně podepíše na zdraví zvířete.  

Objevte nejdříve příčinu

Máme několik možností, jak mazlíčkovi bránit v hryzání klece, přičemž všechny souvisí s příčinou. Proto je dobré mít alespoň rámcovou představu, proč našemu křečkovi mříže nedají spát. Chovatel by měl dbát o to, aby měl křeček v kleci vždycky dostatek předmětů, které může hlodat bez obav. Ať už jsou to dřevěné hračky pro hlodavce, různé žebříky, domečky, kokosové skořápky a podobně, či k okusu přímo určené kostky (ať už minerální či s jídlem) zavěšené na stěně. Musíme se smířit s tím, že předměty budou nevyhnutelně ničeny, křeččí dřevěný domeček opravdu není na celý život. Naštěstí jde většinou o poměrně levnou výbavu, která jde snadno nahradit. 

Také je vhodné napínat energii a pozornost i jiným směrem než ke žvýkání samotnému. Za tímto účelem jsou skvělá různá běhací kola, prolézací stavby a podobně. Zabavený a vyřáděný křeček už nejspíš nebude mít na mříže klece ani pomyšlení.

Důležité je také snažit se odstraňovat zdroje stresu. Klec musí být dostatečně velká a vždy udržovaná a čistá. Umístěná by měla být s rozmyslem – tedy na klidnějším, světlém místě, mimo zdroje přílišného vedra či naopak průvanu. Už jsme také upozorňovali na stres z jiných mazlíčků a také z hlučných, neobratně se zvířetem manipulujících dětí. 

Zopakujme: pokud se váš křeček znovu a znovu vrací k okusování mříže, není to nepřirozené chování. Zároveň je ale nežádoucí kvůli zdraví mazlíčka, a proto je vhodné hledat příčinu a eliminovat ji. Navzdory své nerudné pověsti umí být křečci a křečíci kamarádští a snad i trochu mazliví. K tomu je ale potřeba, aby se cítili v klidu a uvolněně – což zvířátko obsesivně hlodající kovové mříže obvykle nesplňuje.