Rovnou řekněme, že asi nejčastějším důvodem, proč se kočka uchýlí k destruktivnímu žvýkání předmětů, je nuda. Což je něco, čemu se dá bránit. Než se k ní ale dostaneme, zmiňme některé zdravotní spouštěče tohoto chování.

Vytrvale se k úpornému žvýkání mohou vracet ty kočky, které trpí nějakou nemocí dásní – podobně jako si lidští kojenci ulevují kousáním při prořezávání zubů. S tím vzdáleně souvisí i žvýkání předmětů při zažívacích problémech, protože kočkám může ulevovat od nevolnosti. Někdy se zvíře instinktivně upíná ke kousání věcí, když trpí pokročilou paradentózou a zubním plakem.

Z dalších zdravotních příčin zmiňme příčiny související spíše s duševním stavem: vzácně může kočka trpět obsesivně-kompulzivní poruchou, při které chování vlastně nemá jinou příčinu, než nezvladatelné pnutí k této činnosti. Jsou také popsané případy, kdy se obsesivní žvýkání rozvinulo kvůli příliš časnému odstavení kotěte od kojení. Ještě dodejme, že kousáním se mohou koťata zbavovat mléčných zubů, tam jde ale o zcela přirozený projev a často nebývá moc destruktivní.

Hlavně žádná nuda!

Pokud ovšem můžeme zdravotní příčiny vyloučit, pak máme u destruktivního žvýkání pravděpodobně opravdu co dělat s projevem nudy. Někdy stačí zvířeti zabránit v tom, aby věci žvýkalo, a ono svou pozornost nasměruje jinam. Samozřejmě, musí být kam.

Pokud necháváme kočku dlouhé hodiny doma samotnou, měli bychom byt vybavit dostatečným počtem hraček, se kterými si může zvíře hrát samo. Jde například o různé kočičí věže s doplněnými hračkami, třásně a zavěšené kořisti, které může kočka chytat i bez lidské asistence.

Můžeme připravit i systém schovávaček a tunelů pomocí papírových krabic, kam zvířeti ráno před odchodem schováme pamlsky. Případně takové pamlsky do papírové krabice pevně zabalíme – když už má být něco zničeno, tak ať je to karton.

Pozor na kabely a rostliny

Na co si musíme při zajištění bytu dát obzvlášť pozor kromě uschování ceněných předmětů? Kočky přitahují kabely – je to totiž něco, co jde snadno uchopit do úst a pružná guma ke žvýkání svádí. Pokud opravdu musíme nechávat kočku bez dozoru, pak zvažme, zda se nám nevyplatí investovat do zakrytí kabelů do různých vodících tunýlků, když už je nejde bezpečně schovat za nábytek. Pamatujme, že kočka je jiný typ mazlíčka než králík. Pouhé zajištění kabelu umístěním ve výšce prostě nemusí stačit.

Případně se na trhu objevují různé neškodné hořké spreje (většinou jsou určené proti psům, ale působí i na kočky), které po aplikování na povrchy kočky odradí pouhou svou chutí od žvýkání. Ty mohou být obzvlášť užitečné, pokud našeho mazlíčka lákají textilní či kožené povrchy například na nábytku (doporučujeme ovšem nejprve vyzkoušet, zda tento sprej nezanechává stopy).

Pokud vidíme, že kočku obzvláště láká textil, můžeme její pozornost zkusit upnout na žvýkací hračku z tohoto materiálu. Když půjde například o zavěšenou myšku, kterou si může ulovit, pak jistě naši malou šelmu bude přitahovat víc než nudná statická sedačka (úplně nová, ještě neošoupaná, za desítky tisíc…Někteří chovatelé asi smutně tuší, o čem hovoříme).

Z dalších věcí ještě zdůrazněme vybavení bytu netoxickými rostlinami. Kočka sice není býložravec, ale žvýkání rostlin může patřit do palety projevů jejich obrovské zvědavosti. Otrávených mazlíčků bohužel kvůli pokojovým rostlinám není málo.

Trpělivý výcvik

Lecčeho lze dosáhnout i výcvikem. Kočky se sice tváří, že oproti psům se cvičit nenechají, není to ale pravda. S pozitivní výchovou – tedy takovou, kdy žádoucí chování odměňujeme a nežádoucí neřešíme křikem a hněvem – lze dosáhnout i toho, že se zvíře naučí, s čím si v bytě šelmovitým způsobem hrát může.

Úplně na závěr k tomu dodejme, že křik, vztek či dokonce fyzické trestání obecně není dobrá cesta. Odborníci říkají, že nemá dlouhodobý efekt a že u kočičích mazlíčků nevytváří dostatečné myšlenkové asociace. Kočku možná od rozžvýkaného kabelu odeženeme, ale pouhý náš vztek nezaručí, že se k němu při nejbližší příležitosti zase nevrátí. Až tedy bude majitel kočky po návratu z práce poprvé sčítat škody, měl by se obrnit trpělivostí. Dělá to nakonec pro pohodu svou i svého zvířete.