Historie tonkinských koček sahá "až" k přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy byla do Spojených států dovezena kočka první "doložená" tonkinská kočka - a následně zkřížena ze zástupci siamek, což mělo položit základ linii tonkinských krasavic a krasavců.

Nicméně většina novodobých tonkinek pochází z amerických a kanadských šlechtitelských programů, které se rozběhly až v druhé polovině století. Ve Spojených státech byly tonkinky uznány poměrně brzy, v Evropě se však plného uznání dočkaly teprve nedávno.

Tonkinky jsou velmi čilé, společenské a zvídavé povahy. Milují být středem pozornosti. Zbožňují výšky a rády skáčou, pověstné jsou také jejich zvukové projevy - někteří míní, že vzdáleně připomínají kachnu. Při hrách se chovají trochu jako psi. Někdy se naučí aportovat či chodit v postroji. Díky své nátuře se také skvěle hodí pro felinoterapii!

Pokud máte místo a odvahu, pořiďte si domů tonkinky rovnou dvě. Navzájem se zabaví. Dobrá zpráva je, že se tato krásná stvoření snesou i s dalšími, spíše většími, domácími mazlíčky a rozumí si s dětmi.

Pro vzhled tonkinky je typické dobře osvalené, překvapivě těžké tělo. Jeho stavbou je někde mezi štíhlou siamkou a mohutnější barmskou kočkou. Nohy tonkinek jsou dlouhé a štíhlé. Oči mají daleko od sebe, mandlového tvaru.

Krásná je jejich hedvábná srst, jejíž údržba však chovatelům nedá mnoho práce. Stačí ji jen občas pročesat, koupat se tyto kočky nemusí. Pro větší lesk ji můžete občas přetřít semišovým hadříkem. Většina tonkinek je krátkosrstá, některé však nosí delší kožíšek.

Mezi nejčastější barvy srsti u nich patří bílá, zlatá a namodralá, občas jsou však tonkinky také s červenou, skořicovou či želvovinovou srstí. Bývají s odznaky i bez. Koťata se rodí světlá a postupně tmavnou.

A mimochodem, ač získaly název podle vietnamské oblasti Tonkin, nemají s ní zřejmě nic společného.